KSČM

(21.12.2009) 9. schůze Senátu (červenec 2009)

Kopie stenozáznamu:

 

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, zdá se mi, že kolem tohoto návrhu zákona je mnoho nedorozumění a dovolím si proto několik poznámek.

Stavební spoření je v příslušném zákonu definováno jako účelové spoření spočívající a) v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, b) v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření, c) poskytování státní podpory účastníkům stavebního spoření. Je to tedy specifická bankovní služba, která má za podpory státu umožnit občanům financovat jejich bydlení. Státem dotováno je nyní spoření v užším slova smyslu, tedy poskytování vkladu bance. Přitom není důležité, zda bude naspořená částka využita na bydlení. Smyslem tohoto spoření je získat do systému co nejvíce peněz od občanů, které jsou pak použity na úvěrování pouze těch aktivit, které s bydlením souvisí.

Záměrem předkladatelů tohoto návrhu zákona je především umožnit čerpání úvěru na studijní účely, nikoliv si na ně spořit. Spořit na studijní účely si lze v rámci stavebního spoření i dnes, protože účel stavebního spoření v užším slova smyslu není určen. Peníze naspořené za podpory státu lze utratit za cokoliv.

Vzhledem k výše uvedenému proto nerozumím některým kritikám tohoto zákona. Uvádějí například, že spořit na studijní účely by mohly podle stávajícího zákona spořit i osoby blízké.

To je pravda, ale na tom je přece stavební spoření postaveno. Co nejvíce lidí vkládá do systému své peníze, ale jen někteří potom žádají o úvěr.

Vláda také zdůrazňuje, že návrh představuje neúměrný dopad na státní rozpočet, související se státní podporou, ale podporu dává stát už nyní, protože má zájem na co největším počtu vkladů. Stát tím podporuje stavebnictví a s tím související obory, státu se vynaložené peníze vrátí zpět, jinak by to asi nedělal.

Obdobně se vytýká, že by mohly osoby blízké čerpat více studijních úvěrů pro jednoho studenta. To je sice pravda, ale i vláda ve svém zamítavém stanovisku zdůvodňuje, že 36 tisíc ročně je částka nedostačující. Ve vládním stanovisku se opět vytýká, že návrh zákona neřeší způsob splácení úvěrů. To ale neřeší ani stávající zákon, protože je to smluvní věc mezi bankou a žadatelem o úvěr. Mimochodem je třeba zdůraznit, že s příslušnými bankami byl tento návrh zákona projednán.

Za trochu úsměvný považuji argument vlády, že - cituji - „návrh zákona neřeší způsob prokazování studijních nákladů, na které je spoření určeno a důsledky použití poskytnutého úvěru v rozporu se stanoveným účelem“.

Jde o 36 tisíc korun ročně, tři tisíce korun měsíčně, a vláda má starost, zda tyto peníze budou sloužit v souladu se stanoveným účelem, zda si student náhodou po zaplacení stravenek a koleje nedá ještě nějaké to pivko z úvěru. Navíc je opět věcí bank, nikoliv zákona samotného, jak budou chtít účelnost výdajů prokazovat.

Musím však souhlasit s tím, že není příliš právně čisté, vložit do zákona o stavebním spoření - spoření na studijní účely. Předkladatelé měli zřejmě navrhnout i změnu názvu zákona a rozšířit ho o studijní spoření.

Vážené kolegyně a kolegové, jsme v situaci, v níž je pro mnohé rodiny problém, hradit svým dětem výdaje spojené se studiem na středních i vysokých školách. Současně jsme v situaci, v níž spolehlivě funguje stavební spoření, jehož princip byl zde úspěšně pro studijní účely použit. Funguje to tak i v jiných evropských zemích. Za důležité považuji i to, že Asociace českých stavebních spořitelen prohlašuje svou připravenost poskytovat vedle stavebního spoření i spoření a úvěrování studia. Má na to prostředky, komplexní vybavení a dostatečnou zkušenost.

Vzhledem k výše řečenému, navrhuji tento návrh zákona schválit. Děkuji za pozornost.