Kopie stenozáznamu:
Senátorka
Od té doby jsem se snažila sledovat nejrůznější diskuse v odborné i laické veřejnosti, které se tomuto tématu věnovaly. A stále více jsem narážela na argument stoupenců rušení poplatků, kteří tvrdili, že je to vlastně jedno, jak jsou veřejnoprávní média financována. Buď jim to zaplatí stát z mandatorních výdajů, nebo občané v rámci koncesionářských poplatků. Míra závislosti či nezávislosti veřejnoprávních médií se tím vlastně nezmění.
Jenže nedávno jsme projednávali tzv. protikrizový balíček a v něm se krátily například i výdaje na sociální služby, výdaje na příjmy určitých skupin zaměstnanců. Navíc tušíme, že zřejmě bude na jaře třeba schvalovat balíček nový, který bude opět snižovat některé mandatorní výdaje.
Řekněme si to tedy otevřeně. Pokud by byly výdaje na veřejnoprávní média součástí mandatorních výdajů, budou je mnozí z nás krátit v rámci úspor snadněji, než výdaje na konkrétní potřeby našich občanů. Budou zkrátka na ráně jako jedny z prvních. Takže jsme znovu u oné finanční nezávislosti veřejnoprávních médií. Spíše ji zajistí koncesionářské poplatky, než platby ze státního rozpočtu. A bude-li nás čekat delší období hospodářské krize či stagnace, o to více budeme potřebovat nezávislá veřejnoprávní média. Ta totiž nejsou o ekonomické výhodnosti, ale o pluralitě a samotné demokratické podstatě naší společnosti. Tedy, mělo by to tak asi být, ale to je asi jiná otázka.
Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona.
A panu místopředsedovi, který předtím řídil schůzi, se omlouvám za zmatečné hlasování, já jsem se tam trochu spletla.
Děkuji za pozornost.