KSČM

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové,

nevystupuji tady k otázce vyslání našich vojáků do Afghanistánu poprvé, takže asi tušíte, jaký mám v této věci názor. Dnes si ale dovolím citovat Vám jednoho amerického diplomata a jednoho významného amerického politika. A jistě nadbytečně připomínám, že to nejsou komunisté.

V druhé polovině loňského roku odstoupil ze své funkce americký diplomat, který pracoval jako představitel amerického ministerstva zahraničí v afghánské provincii Zábul. V dopise nadřízeným odůvodnil své odstoupení mimo jiné i těmito slovy. Cituji:

„Mám vážné pochybnosti o naší současné strategii, také o budoucím plánovaném postupu. Důvod mého odstoupení však netkví v okolnostech, jak je tato válka vedena, nýbrž v tom, že mi není jasné, proč je vedena a s jakým cílem. Vyjádřeno jednodušeji: Nevidím žádný smysl v akceptování dalších amerických ztrát a v plýtvání zdrojů, abychom podporovali afghánskou vládu v konfliktu, který je v principu 35 let trvající občanskou válkou. …

Podlé mého názoru neexistuje jediný důvod riskovat v Afghánistánu životy našich mladých mužů a žen. Jestliže by se v Afghánistánu skutečně jednalo o rozbití Al Kajdy, pak bychom museli konsekventně vpadnout také do západního Pakistánu a stejně tak do Somálska, Súdánu, Jemenu atd. Naše prezence v Afghánistánu ale namísto toho vedla k destabilizaci a k rebélii v Pakistánu, kde je nutné se vážně obávat, že oslabená nebo dokonce svržená vláda ztratí kontrolu nad svými atomovými zbraněmi. Jestliže by nám tedy skutečně šlo o Al Kajdu, museli bychom obsadit Pakistán a ne Afghánistán. …

Tisíce našich vojáků se vrátili domů s fyzickými a duševními zraněními, z nichž se některé nezahojí nikdy nebo se časem dokonce zhorší. Mrtvé předáváme jejich rodinám, které musíme ujistit, že jejich milovaní nepozbyli života, budoucnosti a snů nadarmo. Já už nyní nevěřím, že před tyto rodiny můžeme předstoupit s dobrým svědomím. Z tohoto důvodu podávám tímto výpověď.“  Konec citátu.

Výše uvedený dopis, z kterého jsem citovala pouze úryvky, byl celý zveřejněn v německém Frankfurter Rundschau dne 10.12.2009. Pokud bude mít někdo z Vás zájem, ráda Vám na něj zašlu odkaz.

Druhý citát bude kratší a jeho autor známější. Je jím významný republikánský kongresman Ron Paul. Při projednávání rezoluce za ukončení války v Afghanistánu, začátkem tohoto měsíce, mimo jiné řekl. Cituji:

„Talibán ani afghánská vláda neiniciovali konflikt proti Spojeným státům. Z důkazů, které máme proti atentátníkům, vyplývá, že možná dva z nich prošli Afghánistánem. Akce se plánovala v Německu, Španělsku a tady v USA, byli trénováni na naší vlastní půdě. Vytvořila se iluze, že tato malá skupina měla v úmyslu provést konspiraci společně s bin Ládínem. V současné době nemáme k dispozici žádné podklady, abychom mohli obhájit toto tvrzení. Jistě, bin Ládín s touto akcí velmi sympatizoval, tento plán se mu musel velmi líbit, a jistě měl i zájem na tom, aby mu byl připsán. …

Tato válka není legální, tato válka je nemorální, tato válka není v souladu s naší Ústavou, můžeme s jistotou řici, že je to nelegitimní válka, nemá skutečně žádný smysl. Vždyť Talibán nás 11. září nenapadl !“ Konec citátu

Celé vystoupení Rona Paula si lze přehrát na You Tube. Odkaz mohu opět zájemcům předat. Pro úplnost však dodávám, že pro rezoluci za ukončení války v Afghanistánu hlasovalo 65 kongresmanů a proti 356. Takhle nějak ale začínal v americkém kongresu i proces ukončení války ve Vietnamu.

Nejen s ohledem na citované názory, ale z podstaty věci, nebudu hlasovat pro souhlas (navrhuji vyslovit s projednávaným návrhem nesouhlas). Nehodlám se totiž podílet na vysílání našich vojáků do nesmyslné války.

Děkuji Vám za pozornost