KSČM

(1.6.2010) Text vyšel ve čtvrtletníku Časopis Senát č. 2/2010

Před zvolením senátorkou jsem pracovala celkem šest let jako poslankyně ve Sněmovně PČR.

Pamatuji se, že za celou tu dobu se o potřebě vzniku zákona o zahrádkářství mluvilo mnohokrát a že existovalo několik variant návrhů tohoto zákona v různém stadiu jeho rozpracovanosti. Projednávaný návrh zákona o zahrádkářské činnosti a úpravě některých podmínek jejího provozování je tedy završením dlouhodobého snažení jak poslanců, tak zástupců zahrádkářů, Ministerstva zemědělství ČR, ale i pracovníků Legislativní rady vlády ČR, kteří se na jeho zpracování podíleli.

 

V ČR je organizováno zhruba 170 tisíc zahrádkářů, z toho v zahrádkových osadách jich působí více než 110 tisíc. Zahrádkáři obhospodařují více než 14 tisíc hektarů půdy, z toho v osadách kolem 10 tisíc hektarů. I v mém znojemském volebním obvodu je zahrádkářská činnost poměrně rozšířená a vím proto, s jakými problémy se místní zahrádkáři potýkají.

Kromě jiného to je i nevyjasněná a složitá právní úprava jejich činnosti, jejich vztahu k obhospodařované půdě, ale třeba i nejistota, zda budou moci užívat výsledky své práce.

 

Důvodem mé podpory tohoto zákona je především skutečnost, že právní úprava zahrádkářské činnosti je nyní značně roztříštěná. Významná ustanovení pro tuto činnost obsahují zejména občanský zákoník, úprava spolčování či stavební zákon. Navrhovaný zákon právní úpravu výrazně zpřehledňuje a v jednom zákoně upravuje vše podstatné pro zahrádkářskou činnost.

 

Navrhovaný zákon nás přibližuje k těm vyspělým zemím v našem okolí, které také mají ve svém právním řádu obdobný zákon - Německo, Slovensko, Francie, Rakousko , Polsko či Velké Británie. Přitom například na Slovensku mají tento zákon již od roku 1997 a neslyšela jsem o tom, že by jim komplikoval právní řád či vytvářel aplikační problémy.

 

Vím samozřejmě, že vláda předložila k původnímu návrhu zahrádkářského zákona negativní stanovisko. Vím ale také, že během projednávání v poslanecké sněmovně byla schválena řada

pozměňovacích návrhů, které reagovaly právě na argumenty vlády.

 

Současně považuji za legitimní stanovisko odpůrců zákona upozorňující na fakt, že se jedná o normu do značné míry nadbytečnou, neboť vlastně jen v jednom zákonu shromažďuje ustanovení jiných právních norem. Argumentují tím, že jde vlastně jen o další speciální zákon, který nic nového neřeší.

 

Základní otázkou tedy zřejmě je, zda má navrhovaný zákon své opodstatnění, zda existuje ve společnosti dlouhodobá a oprávněná potřeba takového zákona. Protože sám fakt, že se jedná o zákon speciální, nemůže být důvodem k jeho zamítnutí.

 

Já osobně se přikláním k tomu, aby byl zákon přijat. Jeho případná negativa jsou dostatečně vyvážena potřebou značné části našich obyvatel mít jasný a srozumitelný zákon upravující konkrétní oblast jejich aktivit.

 

Ani mně není milé, když mi mnozí voliči vytýkají, že nežijeme v právním státě, že dovolat se spravedlnosti je v Čechách téměř nemožné, že je náš právní řád zaplevelen nesmyslným množstvím složitých zákonů, v nichž se těžko vyznávají sami právníci. Natož pak právní laici.

 

Nemyslím si ale, že právě tzv. zahrádkářský zákon je tím zákonem, který bude našim občanům komplikovat život. Právě naopak, těm kteří ho potřebují, situaci ulehčí. A pokud praxe ukáže, že je potřeba v něm něco změnit, jistě ho budeme schopni novelizovat. Nebylo by to poprvé, ani naposledy.

 

Elektronická verze časopisu je zde