Kontakty
Články v tisku KSČM
Zpět na seznam
Haló noviny opravily své chybné informace
Zeptali jsme se senátorky Marty BAYEROVÉ (KSČM)
Včera jsem ve zpravodajství z jednání Senátu udělal několik chyb, za které se nejen vám, ale i čtenářům omlouvám.
Šlo o návrh zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu. Chybně jsem informoval o způsobu hlasování a je mi to, věřte, velmi trapné…
Když jsem to ráno četla, tak jsem se na vás opravdu hodně rozzlobila. Napsal jste, že nikdo nehlasoval proti návrhu zákona, což samozřejmě nebyla pravda. Vůbec nechápu, kde jste se k této informaci dostal. Pravdou je, že proti hlasovalo 14 senátorek a senátorů, samozřejmě včetně nás, kteří jsme v Senátu za KSČM. Doufám, že vaše omluva patří všem, kteří hlasovali proti.
Samozřejmě ano.
Navíc jste zcela opomněl vystoupení senátora Vlastimila Balína a také moje. Naprosto nechápu, proč. Souhlasím s tím, že jste stručně zmínil Petra Pitharta a Jiřího Dienstbiera, oba hovořili dobře. Kolega senátor Dienstbier navrhl zamítnutí návrhu zákona, stejně jako kolega Balín. Protože jsme oba četli v tisku vyjádření historika Petra Zídka, shodou okolností jsme použili stejnou citaci k tomuto zákonu.
Myslíte, že byste mohla stručně své vystoupení shrnout?
Mimo jiné jsem řekla, že chápu motivy předkladatelů a zcela je respektuji. Připustila jsem, že byli zřejmě vedeni dobrými úmysly, a uznala jsem, že se jedná o velmi složitý zákon, a to nejen právně, ale i ideologicky, politicky a lidsky. Považovala jsem za důležité zdůraznit, že zákon chápe protikomunistický odboj a odpor poměrně široce a zahrnuje do něj nejrůznější možné formy. Od těch násilných, až po nenásilné. Za dobu nesvobody chápe období od 25. února 1948 až do 17. listopadu 1989. To je jasný rámec vyznačující protikomunistický odboj a má to svou logiku. V paragrafu 3 však zákon určuje, kdo je, ale hlavně kdo není účastníkem protikomunistického odboje. A rámec vymezující tento odboj se výhradně zužuje. Již nejde o to, jaké činy byly v jakém období a s jakým cílem konány, ale kdo je konal. Protikomunistický odboj se zužuje na protikomunistický odboj jen v některých případech. Čímž vlastně popírá první větu preambule tohoto zákona: »Parlament ČR, jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období komunistické totality se s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie.«
Navrhla jsem, aby zákon byl, především kvůli zmíněnému paragrafu, vrácen k přepracování s tím, že by z něj mělo být patrné, že jde o protikomunistický odboj členů Konfederace politických vězňů ČR. A to proto, že těch, kteří byli zapojeni do tohoto odboje, bylo daleko více, včetně tak zvaných exkomunistů a dalších, kteří však z něj jsou projednávaným zákonem vyňati.
Hovořila jste i o významné roli Ústavu pro studium totalitních režimů při aplikaci navrženého zákona. Proč?
Protože to bude v případě přijetí zákona právě tento ústav, kdo bude vydávat souhlasné stanovisko, bez nějž nebude moci ministerstvo obrany vydávat osvědčení účastníka protikomunistického odboje. Role ústavu je v tomto smyslu rozhodující a nenahraditelná. Bude muset, často zřejmě velmi složitě, ověřovat, zda příslušná osoba skutečně prováděla odboj, zda skutečně vstupovala do určitých orgánů s cílem jim škodit a tak podobně. Problém ale není v tom, že ani ústavu a ani archivu plnění takového úkolu ze zákona zřejmě nepřísluší. Domnívám se proto, že by projednávaný zákon o protikomunistickém odboji měl provést změny i v zákoně č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, což v návrhu zákona není.
I proto jsem navrhla, aby byl návrh zákona, pokud nebude přijat návrh kolegů Dienstbiera a Balína na zamítnutí, vrácen výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice k dalšímu projednání. Jak víte, žádný z těchto návrhů neprošel.
Opakovaně jste vzpomněla vystoupení senátora Vlastimila Balína…
A oprávněně. Bylo velmi zajímavé. Hned v úvodu navrhl zamítnutí senátního návrhu zákona a předložil řadu velmi dobře promyšlených argumentů na podporu návrhu o zamítnutí. Označil ho za rozporuplný, uvedl, že takovými zákony společnost jen rozeštváváme, je »neusmiřována« a není cestou k vyrovnání se s minulostí. Ostatně – plný text mého i jeho vystoupení je k dispozici ve stenografickém záznamu na webových stránkách Senátu.
A teď mi, prosím, pomozte »rozšifrovat« hlasování, které jsem chybně interpretoval.
Během projednávání zákona se hlasovalo čtyřikrát. Poprvé o jeho zamítnutí, což neprošlo. Pak se zákon projednával v podrobné rozpravě a hlasovalo se o pozměňovacím návrhu senátora Lišky, ten nás nepodpořila rovněž menšina. Pak se hlasovalo o celém zákoně jako celku, kde jsme rovněž jako odpůrci byli přehlasováni 31 hlasy ODS a šesti hlasy TOP 09. Poslední hlasování bylo ryze procedurální, každý schválený zákon musí být někam postoupen a někým předložen. Všichni, co jsme byli proti přijetí tohoto zákona, jsme se procedurálního hlasování zdrželi.
24. 9. 2010Jiří JANOUŠKOVEC