Kontakty

Gymnázium Dr. Karla Polesného

Znojmo

 

e-mail:

bayerovi@gmail.com

Bayerová KSČMMůj region

Můj region

Vojáci proti válce - Informace pro občany ČR

(28.9.2010)

                                           I N F O R M A C E

 

                          Pro občany České republiky o politice

                                                 vlády ČR

                             v oblasti zajištění bezpečnosti státu,

                                   ochraně      životů, zdraví

                                   a majetku svých občanů.



Generálové a důstojníci  v.v. členové občanského sdružení VOJÁCI  PROTI  VÁLCE pečlivě a zodpovědně vyhodnocují vývojové trendy v oblasti zajištění bezpečnosti státu a opatření odpovědných činitelů v tomto směru. 

 

Uzavření smlouvy  USA – Rusko  o omezení jejich strategických arzenálů by mohlo otevřít cestu k jadernému odzbrojení. To je cíl o který demokratické a mírové síly a organizace usilují od konce 2. světové  války, kdy byly na japonská města Hirošimu a Nagasaki shozeny atomové bomby..

 

 Možný pozitivní přínos smlouvy je již od počátku zeslabován nebo zpochybňován řadou závažných skutečností.

 

     Při snížení strategických útočných arzenálů Ruské federace a USA, které je zakotveno ve smlouvě se jedná o prostředky jež obě strany vzhledem ke svým politicko-bezpečnostním a geostrategickým zájmům a cílům, ale i k technickým a ekonomickým hlediskům považují za nadbytečné;

     Strategické arzenály jež si obě smluvní strany zachovávají, navíc s možností jejich dalšího zdokonalování a nahrazování zastaralých systémů, neodstraňují hrozbu vzniku jaderné války;

     V důsledku odmítavého postoje USA není ve smlouvě ani zmínka  o jakýchkoli omezeních další neméně důležité kategorie  strategických arzenálů. Jedná se o prostředky  protiraketové obrany (PRO), jmenovitě o projekt  USA na vybudování systému PRO jejich území. V této souvislosti  je třeba připomenout, že v r. 2000 USA vypověděly smlouvu uzavřenou s bývalým SSSR o  omezení PRO obou zemí a Kongres Spojených států přijal zákon o vybudování národní PRO, která má zajišťovat obranu území USA.

     Vybudování účinné PRO chránící území  pouze jednoho státu případně jeho spojenců, by zásadním způsobem narušilo existující strategickou stabilitu a prolomilo důležitý princip nedělitelnosti bezpečnosti. Tato skutečnost by nepochybně nezůstala bez odezvy jiných států. Rozhodně by to nepřispělo k posilování důvěry ve vzájemných vztazích. Zvláště v podmínkách kdy s ohledem na rychle se měnící situaci se o právo spolupodílet se na novém uspořádání poměrů ve světě začínají ucházet také další sílící státy zejména ČLR a Indie, ale také Brazílie, některé další státy  Jižní Ameriky i afrického kontinentu.

     Preambule smlouvy hovoří o tom, že mezikontinentální  a z ponorek  odpalované rakety vybavené konvenční náloží ovlivňují strategickou  stabilitu. Jedná se tedy o prostředky, které hlavně pokud jde o USA představují důležitou součást strategických arzenálů již v současnosti a zejména v budoucnosti. Nikde však není ani zmínka, že by tyto prostředky měly být jakkoli omezeny.

     Smlouva neobsahuje žádné konkrétní závazky pokud jde o tzv. nestrategické jaderné zbraně  a jejich nosiče, zejména o možnou likvidaci a kontrolu těchto prostředků. Především v žádném případě nebrání jejich dalšímu hromadění a zdokonalování. Nezmiňuje se ani o případném závazku smluvních stran neumísťovat tyto prostředky na území jiných států a stáhnout je z území států, v nichž byly umístěny v minulosti;

     O oprávněnosti uvedených a případně i dalších výhrad ke smlouvě svědčí m.j. skutečnost, že zejména  USA nadále vynakládají obrovské a stále se zvyšující prostředky na další posilování svého vojenského potenciálu, zvyšování jeho účinnosti včetně rychlosti jeho nasazení v různých částech světa. Nic nenasvědčuje tomu, že tento přístup USA jehož základem je spoléhání na vojenskou převahu a snaha o její trvalé zachování,  by se měl v dohledné budoucnosti podstatnějším způsobem změnit. Mění se pouze důraz kladený Spojenými státy na jednotlivé složky ozbrojených sil a výzbroje, na nichž má tato převaha spočívat.

 

     To vše skýtá těžko oddiskutovatelné argumenty státům, které mají výhrady k existujícímu režimu nešíření jaderných zbraní, cítí se ohrožené a mohou považovat jaderné zbraně za důležitý  odstrašující prostředek proti možnému ozbrojenému útoku.

 

Jak je naplňován úkol zajištění bezpečnosti ČR a jejích občanů ?

 

Ústavní zákon  110/98 Sb. o zajištění bezpečnosti ČR stanoví: Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.

                                                             

Jak plní vláda ČR povinnosti a úkoly vymezené tímto článkem ?

 

Zajištění bezpečnosti ČR řeší trojkoaliční vláda ČR v koaliční smlouvě, která se promítla také do vládního prohlášení. Podobně jako v dosud platném, dřívějšími vládami schváleném zásadním dokumentu „Bezpečnostní strategie ČR“, je před obranou státu vlastními silami na přední místa řazeno upevňování a posilování transatlantických  vazeb a účast na zahraničních misích. Obrana ČR má být svěřena velení NATO. Tedy opět spoléhání na nového „velkého bratra“.

 

 Dosavadní kroky a opatření současné vlády potvrzují, že v tomto kurzu  hodlá pokračovat. Bude pokračovat .trend na oslabování obrany území ČR vlastními ozbrojenými silami. Bude pokračovat a posilovat snaha o maximální využití expedičních žoldnéřských jednotek ozbrojených sil ČR pod různými vykonstruovanými záminkami daleko od hranic ČR proti neposlušným „darebáckým“ státům a v boji za cizí strategické zájmy a zdroje surovin. Nikoliv však ve prospěch ČR.

 

Svědčí o tom např. následující formulace koaliční smlouvy, respektive vládního prohlášení:

 

- Koalice nedopustí sebemenší oslabení naší vůle dostát spojeneckým závazkům, zejména s ohledem na účast ČR v operacích Severoatlantické aliance.

-    Pro spojence v NATO a v Evropské unii musíme být čitelným a spolehlivým partnerem.

-   Ministerstvo obrany zajistí postupný nárůst sil připravených k nasazení v souladu se závazky vyplývajícími z členství v NATO.       

-   V návaznosti na schválení nové strategické koncepce NATO hlavami států a vlád na podzim tohoto roku bude koalice novelizovat soustavu národních strategických dokumentů: Bezpečnostní strategii ČR a návazně Obrannou strategii ČR.

Jedná se tedy o  otevřeně vyhlašovaný program  plné podřízenosti a závislosti ČR na strategii NATO/USA.                                                                                 

 

Jaká je situace a  úloha armády České republiky?

 

   Po všech transformacích, profesionalizaci a reorganizacích cílených k maximální redukci techniky, výzbroje i lidských zdrojů, tvoří armádu ČR k 1.1.2010 23.136 vojáků a 9017 občanských pracovníků. Podle řady prohlášení trojkoaliční vlády se tento počet  bude v tomto i následujícím roce dále snižovat.

   Výzbroj a bojová technika, která je k 1. lednu 2010 v majetku ozbrojených sil České republiky, bez ohledu na její plánované použití, zařazení v bojových jednotkách nebo ve skladech, její bojeschopnost, dlouhodobé nebo krátkodobé uložení či nabídnutí k odprodeji:

Bojové tanky (všechny verze typu T-72)                         - 174 ks.

Bojová obrněná vozidla                                                  -  513 ks

Dělostřelecké systémy ráže 100 mm a více                    -  258 ks

Všechny verze typů letadel JAS-39 a L-159                   -  42 ks

Všechny verze vrtulníku typu Mi-24 (i exportní Mi-35) – 26 ks

     Výcvik vojáků není veden a směrován k obraně České republiky, ale k bojovým zahraničním misím. Převážná část AČR je vyčleněna k nasazení mimo území ČR ve prospěch NATO nebo  EU. Pokračuje kurz na přebudování armády na pouhý expediční sbor bojující, případně umírající tisíce kilometrů od vlasti v cizích službách za cizí zájmy.

     Obyvatelstvo ČR není připravováno na obranu vlasti. Nejsou vytvářeny a cvičeny potřebné zálohy. Jinak řečeno nejsou vytvářeny lidské zdroje pro případnou obranu, ale ani ochranu nebo  pomoc při přírodních a jiných mimořádných událostech postihujících především život občanů a hospodářství země.

 

Z uvedeného je zřejmé, že za těchto podmínek a zejména s tímto počtem profesionálů a „bojové“ nebo skladované techniky, není armáda schopna plnit zodpovědně úkoly obrany vlasti.

 

Několik poznámek k NATO a naší angažovanosti v operacích aliance.

 

NATO bylo založeno po skončení 2. světové války jako důležitý nástroj prosazování vlivu USA a hráz proti sílícímu revolučnímu  hnutí v Evropě.  Od počátku tak USA měly rozhodující slovo při určování politické linie aliance. To v postatě platí dodnes, i když se v činnosti aliance v poslední době projevují stále zřetelnější trhliny.

   Po skončení studené války v roce 1999 aliance opustila původně vyhlašovanou  koncepci kolektivní sebeobrany  členských států proti   ozbrojenému útoku ( podle čl. 5 zakládací smlouvy).  Na zasedání na nejvyšší úrovni ve Washingtonu byla přijata nová strategická koncepce, podle níž se aliance staví do úlohy světového četníka a přisvojuje si právo provádět - bez Chartou OSN vyžadovaného příslušného rozhodnutí Rady bezpečnosti - ozbrojenou intervenci kdekoliv ve světě i s využitím tzv. preventivních úderů  K takové intervenci stačí označení kteréhokoliv státu za nepřítele ohrožujícího bezpečnost  a národní  zájmy  Spojených států.

 

V listopadu t.r. se bude v portugalském Lisabonu konat summit NATO na kterém bude přijata nová strategická koncepce. Při přípravě summitu i nové strategie NATO pokračuje houževnaté úsilí prezentovat alianci jako  instituci, jejíž hlavní starostí je přispívat k zajištění světového míru a pokojného života  lidstva. V připravované   nové strategii se však dosavadní nepřijatelné, nebezpečné zaměření  politiky NATO dále posiluje. Přes krach mise v Iráku, hrozící porážku a rostoucí neochotu a odpor řady členských států a jejich občanů k pokračování a dalšímu rozšiřování okupace Afghánistánu  klade se zvýšený důraz na připravenost aliance a především ochotu jednotlivých členských států provádět i v budoucnosti podobné protiprávní, dobrodružné a nebezpečné akce v kterékoli části světa.

Nehledě na pokračující finanční a ekonomickou krizi s hlubokým dopadem do hospodářství členských států a na klesající životní úroveň, rostoucí nezaměstnanost a zhoršující se sociální podmínky občanů, mají se dále zvyšovat příspěvky členských zemí na rozšiřující se aktivity aliance. Navíc členské státy mají zvyšovat výdaje na zbrojení,  posilovat své ozbrojené síly a jejich připravenost k dlouhodobému nasazení v zahraničních misích, modernizovat jejich výzbroj a jejich pohyblivost.

Ve skutečnosti se jedná hlavně o to vytvořit předpoklady pro další naplňování hegemonistických cílů USA, o prosazování jejich geostrategických zájmů a o ovládnutí  lidských a surovinových zdrojů v různých částech světa.

 

Po skončení studené války byl zahájen proces rozšiřování NATO na východ, spojený s budování nových vojenských základen v nově přijatých státech. Jeho hlavním smyslem bylo politické a vojenské přibližování NATO k hranicím Ruské federace a snižování vlivu Ruska na vývoj v Evropě. V březnu 1999 vstoupila do NATO Česká republika. V téže době byly do aliance  přijaty  i Polsko a Maďarsko. V r. 2004 pak byly přijaty Bulharsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovensko a  Slovinsko. Dalším krokem v tomto směru měl být vstup Ukrajiny, Gruzie, případně některých středoazijských států do NATO, znovu spojený s vojenskou přítomností  aliance, včetně budování dalších vojenských základen USA.

Počáteční euforie kolem rozšiřování však postupně vyprchala a byla nahrazena problémy a pochybnostmi. Zvýšený počet členských států se nepříznivě odrazil v rostoucích komplikacích při přijímání rozhodnutí o dalším postupu NATO v řadě otázek. Začaly se projevovat rozdíly v přístupu  starých a nově přijatých států, ale i USA.  To, spolu s upevňujícím se postavením RF vedlo např. k tomu,že byla zcela do pozadí odsunuta otázka přijetí Ukrajiny a Gruzie. Rozdílné názory přetrvávají v otázce zvyšování počtu vojáků jednotlivých států v Afghánistánu, zvyšování vojenských rozpočtů států, v přístupu k jednání s RF o řadě problémů dvoustranného, regionálního i globálního charakteru, v diskusích o tom, zda by se NATO mělo vrátit k původní koncepci kolektivní sebeobrany členských států a jejich území podle čl. 5 smlouvy o NATO z r. 1949, o budování systému PRO území USA apod.

Pokud jde o ČR, po vstupu do NATO se rozpočtové výdaje na obranu skokově zvýšily o více než 10 mld. Kč(tj. téměř o 30%) . V těchto nákladech není započten finanční příspěvek do NATO v každoroční průměrné výši 365 milionů Kč. Vedení NATO od ČR požaduje zvýšení tohoto příspěvku o desítky milionů Kč, zvýšení rozpočtových výdajů na profesionální expediční armádu a rozšíření účasti v zahraničních misích o  desítky (stovky)  vojáků

   Za dobu členství ČR v NATO se ozbrojených intervenčních operací nebo okupace cizího území zúčastnilo na 24.000 příslušníků ozbrojených sil, včetně speciálních útvarů AČR. Tedy více, než  je celkový současný stav armády. V současné době je na  zahraničních  misích celkem  898 vojáků + 49 expertů rekonstrukčního týmu.

Měsíční příjem příslušníka mise činí: 19.800 Kč plat, 12.000 přídavek na bydlení, + 5600 US dolarů. Celkem s účetním přepočtem    124.080 Kč osoba/měsíc

                                                                 =   1,489.160 Kč  osoba/rok

                                                                 = 1,,410,234.520 Kč osoby mise/rok pouze náklady na platy a náhrady. Nejsou započítány provozní náklady tj. stravování, ošacení, výzbroj, doprava, údržba techniky, PHM, služby – léčení při zranění, náhrady v případě úmrtí apod. ( čerpáno z oficielních údajů MO ).

Vláda samozřejmě nikdy nedozná, že tyto zahraniční mise nemají nic společného s bezpečností ČR ani s obranou  jejích zájmů. Všechny slouží především zájmům USA, případně dalších států NATO. Náklady na ně však jdou na vrub občanů České republiky.

     Na základě uvedených skutečností považujeme další setrvání ČR ve vojensko-bezpečnostních strukturách NATO  za škodlivé pro bezpečnostní zájmy ČR .

     Nepřijatelné je pro nás rovněž další vysílání příslušníků AČR do současných nebo budoucích zahraničních „ misí“ a operací USA/NATO.

 

Odmítáme další podřizování bezpečnostních zájmů ČR a jejích občanů hegemonistickým, geostrategickým zájmům USA/NATO. Rozhodně odsuzujeme předem vyhlašovanou ochotu vlády vyjít vstříc požadavkům NATO, jež by mohly mít za následek pouze návrat k nebezpečné militarizaci mezinárodních vztahů. Stejně, jako požadavku USA na zřízení další cizí vojenské základny  na území ČR bez řádného projednání Parlamentem ČR a zejména bez možnosti občanů vyjádřit se k celé záležitosti v referendu.

Spolu s již existující základnou v Kosovu, která je jednou z největších základen USA v zahraničí, a se základnami v Polsku, Bulharsku a Rumunsku by se jednalo o další krok ohrožující křehkou, s velkými obtížemi budovanou důvěru ve vztazích mezi státy. Mlžení a klamání občanů politickými „elitami“ USA a ČR pokud jde o poslání, fungování, velikost a statut požadované základny (evropského centra systému PRO území USA, snad skrytého pod vlajkou NATO) dobře známe z období „přetahování“ o zřízení základny USA v Brdech.

K zajištění bezpečnosti ČR a jejích občanů je možno a nutno hledat a volit jiné cesty než je členství v pochybných aliancích a zřizování cizích vojenských základen v Evropě, jež jsou jen zjevným anachronismem a škodlivým pozůstatkem minulosti.  Se skončením studené války ztratila jejich existence  jakékoliv opodstatnění.

Za současné situace ve světě a v  Evropě je třeba poctivě, bez postranních úmyslů jednat o nastolení nového mezinárodního pořádku a vybudování spolehlivého systému kolektivní, nedělitelné bezpečnosti pro všechny. To považujeme za nejschůdnější, nejpřijatelnější cestu k ochraně a obraně zájmů ČR a jejích občanů na mezinárodním fóru.

 

V Praze 14. září 2010 

 

Z pověření Republikové Rady Občanského sdružení Vojáci proti válce o.s.

 

                                        plk.vv. Jiří BUREŠ v.r

                                           Předseda  VPV

 

Genpor.vv. Oskar  MAREK v.r.                  plk.vv. Otakar  VESELÝ 

      Člen Rady VPV                                            Člen Rady VPV     
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena