KSČM

Nový Senát

   Po dvouleté práci v horní komoře Parlamentu České republiky jsem prožila další senátní volby. Vždy po dvou letech se jedna třetina senátorů obnovuje. Zbývající část Senátu – dvě třetiny – jistí chod státu.

Po letošních senátních volbách, které vyhrála v naší zemi ČSSD, se překlonil politický směr v horní komoře nalevo.

Senátní klub sociálních demokratů má 41 členů, což je většina v 81 členném Senátu. Když  k nim přidáme dva senátoři za KSČM, tak začínám mít lepší pocit.

Vážení občané, není totiž nic příjemného, když se snažíte prosazovat zákony a opatření, které by měly lidem v naší zemi pomáhat a předem víte, že početním rozložením sil  nemáte šanci nic prohlasovat.

Musím ale připustit, že i v pravicových stranách je dost senátorů, především starostů obcí, kterým leží obyčejný lidský život na srdci. Možná, že kdybychom jednali podle „selského rozumu“ a ne podle politických usnesení, byly by zákony pochopitelnější a praktičtější.

Končícím senátorům končil mandát 13. 11. 2010, protože byli zvoleni před šesti roky. Nově zvolení senátoři však mohou dle zákona hlasovat až po složení slibu. V případě, že by některý senátor odmítl slib vykonat, či se nedostavil ho složit, zaniká mu mandát. A v tom byl problém při posledním zasedání. Končící vedení Senátu svolalo totiž ještě na 12. 11. 2010 plénum, na kterém se projednávaly návrhy zákonů, které schválila dolní komora PČR ve stavu legislativní nouze. Jednalo se především o změnu některých zákonů v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, které zásadním způsobem dopadnou na zaměstnance.

Vládě bylo jasné, že v novém složení Senátu, by tyto zákony neprošly. Spoustě stávajícím převážně levicovým senátorů přišlo nemorální na poslední chvíli o těchto zákonech jednat. Proto jich řada vystoupila s nesouhlasem programu schůze.

Ve svém vystoupení jsem vyslovila názor, že takové jednání znevažuje Senát coby instituci, je nemorální vůči nastupujícím senátorům a lidem naší země. Připojila jsem se k návrhu neschválit program senátní schůze a hlasovala proti programu.

 Přesto většinou pravicových senátorů, kteří měli v tomto složení ještě většinu, byl program schválen a zákony přijaty.

Rozvinula se široká diskuse, kde zaznělo dost ostrých výtek nejen k předloženým návrhům, ale i jednání vedení.

Opět jednou zvítězila arogance moci nad slušností a rozumem.

Věřím, že v budoucím složení Senátu k takovým případům docházet již nebude.