KSČM

(10.12.2010) Rozhovor zvěřejnil deník Haló Noviny dne 10.12. 2010

Litevci a Lotyši mají Čechy rádi říká Marta Bayerová, senátorka za KSČM

Minulý týden jste s kolegy ze senátního výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí navštívila Litvu a Lotyšsko.

Co bylo cílem vaší návštěvy?

Sešli jsme se s poslanci seimů těchto dvou pobaltských států, a když to řeknu nadneseně a oficiálně – naším cílem bylo upevnění vzájemných vztahů. Vždyť všechny tři naše státy jsou novými členy Evropské unie. Takže bylo o čem hovořit. Mezi ČR a Litvou i Lotyšskem panují velmi dobré vztahy. Byla to příjemná návštěva, v mnoha věcech jsme našli společnou řeč a rozuměli jsme si. Setkání zdaleka nebyla jen čistě formální. Připomínám, že nedlouho před námi, v květnu, tam byl na oficiální návštěvě prezident ČR Václav Klaus.

Jste senátorkou, předtím jste byla poslankyní českého parlamentu. Jaké mají parlamenty ve zmíněných státech?

Obě země jsou republikami s jednokomorovým parlamentem, Seimem, v jejich čele stojí prezident, který je volen na pět let a zvolen může být maximálně na dvě období.

Mluvíte o prezidentovi jen v mužském rodě...

Vím, na co narážíte. V Litvě se loni v přímých prezidentských volbách stala prezidentkou žena, a to tehdejší litevská eurokomisařka Dalia Grybauskaitéová.

Vraťme se k parlamentům. Podobají se tomu našemu, nebo ne?

Litevský Seim se skládá ze 141 poslanců, z toho jich je 70 voleno poměrným systémem (stejně jako poslanci naší sněmovny) a 71 většinovým systémem (jako naši senátoři).

V Lotyšsku tvoří Seim 100 poslanců volených poměrným systémem. Volební období je rovněž čtyřleté. Poslední volby do Seimu se konaly stejně jako u nás letos v říjnu, takže jsme měli možnost setkat se s nově zvolenými poslanci a podělit se s nimi o jejich čerstvé pocity. Na rozdíl od našich zákonodárců nesmějí poslanci Seimů vykonávat žádnou jinou »vedlejší« činnost. Nesmějí podnikat, nemohou dokonce pracovat ani ve veřejné správě.

A ještě jedna věc. Lotyšsko bude zanedlouho předsedat EU a chce se poučit u nás, kteří to už máme půldruhého roku za sebou, jak se na tento akt dostatečně připravit.

Co máme s Litvou a Lotyšskem jako členská země EU společného?

Po mnoha jednáních ve výborech, na ministerstvech, ale také v obecních samosprávách se ukázalo, že společného máme mnoho. Bohužel jde o vysokou míru nezaměstnanosti, nerovné postavení v Evropském parlamentu oproti ekonomicky silnějším partnerům, problém se zaváděním eura, ale také třeba situaci v oblasti sociálních dávek, bytovou problematiku, závislost na dodávkách energií a další problémy, které život přináší.

Pobaltské země, které jste navštívili, měly i v minulosti k naší zemi velmi blízko. Jezdí tam stále naše tramvaje?

Osobně mě, a myslím, že i mé kolegy, potěšilo, že v Rize, hlavním městě Lotyšska, stále jezdí české tramvaje. A také to, že české stavební firmy staví v těchto zemích hotelová zařízení a rekonstruují památkové objekty. Práce a umění českých lidí si tu opravdu hodně váží. Máme tu dobré jméno. Litevci i Lotyši nás mají rádi. Když zazněla čeština, následoval úsměv.

Zajímalo by mě, zda v těchto zemích lze i dnes mluvit rusky, zda lidé ruštině rozumí a slyší na ni. Litva i Lotyšsko byly přece dlouhá léta součástí Sovětského svazu.

Členové delegace si mohli procvičit znalosti ruštiny, kterou se zde běžně hovoří, a která slouží - kromě angličtiny - jako dorozumívací prostředek mezi lidmi.

10. 12. 2010Marie KUDRNOVSKÁ

Zdroj zde