Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, když jsme projednávali tento návrh zákona ve výboru, hlasovala jsem pro jeho zamítnutí. Vedly mě k tomu především věcné důvody, o nichž už zde bylo hovořeno. Ale co mě velmi zarazilo, byl právě způsob, jakým tento návrh zákona byl zpracován a projednáván. Považuji to totiž za mimořádně závažnou zkušenosti, která zřejmě dosud nemá v našem parlamentu obdoby. A je nyní na nás, zda si na to zvykneme, anebo se proti tomu postavíme.
Pokud si pamatuji, tak se dosud nestalo, aby vláda porušila nejen vlastní pravidla, ale i zákon, a to konkrétně zákoník práce. Ten jí ukládá, tak jak už tady bylo řečeno, projednávat s příslušnými odborovými organizacemi a organizacemi zaměstnavatelů návrhy zákonů a ostatních právních předpisů, týkajících se důležitých zájmů pracujících. A zákon o úřadech práce jistě takovou normou je. Stejně tak považuji minimálně za neseriózní krok předkladatelů tohoto zákona z řad vládních poslanců. Alespoň část z nich nemohla nevědět, že podaným návrhem, který nebyl jejich, ale ministerstva práce a sociálních věcí, pomáhá vládě obcházet její legislativní pravidla, a zřejmě i porušovat zákon. Považuji to za určitý způsob arogance, pošlapávání elementárních pravidel slušnosti i práva. Nyní jde jen o to, zda si to jako zákonodárci necháme líbit, nebo ne. Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí. Děkuji za pozornost.
Dle stenozáznamu
Poznámka:
Původně jsem měla připravený obsáhlejší příspěvek, ale někteří moji předřečníci mnohé z něj již řekli, takže jsem ho zkrátila …