KSČM

Vážení čtenáři, dnes bych ráda dala přednost čtenářkám. V první řadě chci všem ženám, babičkám, matkám, dcerám, vnučkám, prostě celému „zatracenému“ ženskému pokolení popřát ke svátku Mezinárodního dne žen mnoho zdraví, pohody a radosti ze života, přestože nám někdy připadá nesnesitelný. Ale važme si daru života, na kterém, my ženy, máme velký podíl. Věřím, že snad každý muž tu svoji ženskou bytost aspoň 8. března políbí a poděkuje za vše, co pro něj udělala.

Možná si vzpomínáte, jaký boj jsem v poslanecké sněmovně i v Senátu vedla za zachování právě tohoto významného dne. Dnes již s humorem si vzpomínám, jak jsem po panu Mejstříkovi chtěla aspoň malou básničku, kterou jako chlapec recitoval mamince k MDŽ. Ale on si nevzpomněl. Já jich díky své profesorce českého jazyka Sylvě Podsedníkové znám dodnes několik – Kytička fialek mne dojme i po letech.

Ale dost smutnění, prostě Vám všem ženským od těch malých až po ty velké přeji jen krásné věci.

Vážení čtenáři, zaujala mne anketa ve Znojemském deníku o možnosti umístění rodičů do domovů důchodců. Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu muset řešit tento problém. Až jsem byla postavena do situace, kdy vzhledem k věku a zdravotnímu stavu mojí maminky a pracovních povinností členů rodiny, možností sociálních služeb na „trhu“, jsem si uvědomila, jak závažný je to problém. Maminka celý život žila s naší rodinou v rodinném domku, kde měla k dispozici svůj byt, v druhém jednopokojovém jsme žili jako čtyřčlenná rodina. Abychom jí mohli plně zabezpečit, museli bychom v podstatě přestavět celý dům. Spadla doma ze své postele a pak následovaly další pohromy. Je pravda, že jí bude 89 let. Nyní je umístěná v domě s pečovatelskou službou, lékařským ošetřením a neustálým dozorem. Když se celá událost stala, scházelo mi do důchodu devět let.

Jsem plně spokojena s poskytovanou péčí sester a opatrovnic, které se starají o své svěřence konkrétně v Penzionu u Městského lesíka. Ale jen mne někdy napadá, jak dlouho to fyzicky vydrží ony, jejich práce je fyzicky i psychicky vyčerpávající, plat zrovna nejvyšší nemají a určitě by si zasloužily i speciální zdravotní dovolenou. A statisticky národ stárne.

Také máme maminku rádi, ale technicky se prostě o tyto postižené lidi v domácích podmínkách nedá postarat. A věřte mi, kdo si to neprožije, neví, co ho čeká. Dle mého názoru by se měl o tyto záležitosti starat stát prostřednictvím obcí. Proto mne mrzí, že ve Znojmě již druhý dávno plánovaný pečovatelský dům nestojí.