KSČM

Za třicet let mé politické komunální a deset let parlamentní praxe jsem se poznala se spoustou politiků. Mnoho z nich si myslelo, že být poslancem či senátorem je „procházka růžovou zahradou“. Ale opak je pravda. Chcete – li dodržet slib, který při zvolení do těchto komor skládáte – sloužit vlasti a lidu, ztrácíte naprosto soukromý život, okamžitě se stáváte pro někoho nepřítelem, naopak se vyrojí řada kamarádů, o kterých jste předtím nevěděli.

Zdeněk Levý je stálicí na komunistickém politickém nebi. Nemění své názory ze dne na den, zůstává svým. Jako předseda Ústřední rozhodčí komise si jistě zažil lecco. Vždy zůstává objektivní a  problémy horkých hlav řeší s nadhledem a rozvahou. Jde mu o sjednocení strany. Mnohokrát jsem si říkala, že na něj platí známé pořekadlo: „nomen – omen“. On je opravdu LEVÝ. Jde mu o spravedlnost a jednotu strany.

Nejvíc si na něm cením jako komunální politička okresního města jeho houževnatost bojovat již sedmnáctým rokem za spoluobčany v malé obci Drnek na Kladensku. Vím ze své praxe, jak těžké postavení mají zastupitelstva malých obcí při současném rozpočtovém určení daní.

Ale on vytrval a tolik let “ starostování“ je důkazem toho, že si ho lidé v regionu váží a mají rádi. A důležité je, že Zdeněk Levý skutečně v regionu, za který kandiduje, žije a zná jeho problematiku.

Již dva roky se Zdeňkem Levým spolupracujeme na „senátní půdě“. Je mým asistentem, zná dokonale chod a pravidla v Senátu. Takže po jeho zvolení by se nemohl vymlouvat, že se bude rok „rozkoukávat“, než začne pracovat.  Naopak, by byl přínosem právě třeba ve výboru pro regionální rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jeho prioritami je například zvýšení bezpečnosti silniční dopravy a zlepšení některých zdravotních služeb pro malé obce na Kladensku.

Již v minulosti jsem se s ním radila o problémech, které se vyskytly jak v politice, tak v životě.

Kdybych mohlavolit v jeho obvodě, můj hlas by patřil kandidátu s číslem 2  ZDEŇKU LEVÉMU do Senátu.