KSČM

(28.4.2011) Řekla jsem v rozhovoru pro Haló noviny dne 27.4.2011

Největší radost mám z elánu mladých lidí

Začínáte již třetí rok své senátorské činnosti, předtím jste byla šest let poslankyní. Můžete srovnat práci v obou komorách?

Po zkušenosti ze sněmovny bych řekla, že jednání Senátu má klidnější průběh, nejsou povolena tzv. párování, předsedové klubů nepřerušují tak často jako ve sněmovně jednání přestávkami na klub. Zvlášť nyní, po podzimních volbách, je atmosféra v Senátu ještě o mnoho klidnější. Zkušenosti ze sněmovny mi sice dost pomohly rychle se zorientovat v práci senátorky, přesto je výkon funkce senátora odlišný od poslanecké funkce. Obě komory mají odlišný řád jednání. V Senátu se střídají většinou tři týdny pracovní, kdy senátoři pracují přímo v Senátu, s týdnem senátorským, kdy pracujeme ve svých volebních obvodech. Protože pracovní týden pro senátory začíná úterkem, využíváme pondělky pro své senátní dny ve svých regionech. Jinak si stejně jako ve sněmovně senátoři volí své vedení, ustavují výbory, podvýbory a komise.

Jste členkou senátního výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jak jste se svým zařazením do výboru spokojena?

Na výbory jsem měla štěstí. Když jsem byla v roce 2002 zvolena poprvé do sněmovny, vybrala jsem si výbor pro regionální rozvoj, veřejnou správu a tehdy ještě životní prostředí. A udělala jsem dobře. Byl tam výborný a pracovitý kolektiv lidí většinou z komunální politiky, kteří znali problematiku měst a obcí velmi důvěrně. To se opakovalo i v Senátu. Náš výbor je jedenáctičlenný a z toho všichni byli, nebo jsou zapojeni do komunální politiky. Při projednávání zákonů ve výboru není poznat, kdo je z jaké strany, všem jde především o kvalitní výsledek. Jsem také členkou podvýboru pro energetiku při výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Stálé komise pro práci Kanceláře Senátu. Byla jsem zvolena jako náhradník do Stálé delegace PČR do ZEU - Prozatímního shromáždění pro evropskou bezpečnost a obranu.

KSČM má v horní komoře pouze dva zástupce, kromě vás také senátora Václava Homolku. Jak se vám ve dvojici spolupracuje?

Když jsem byla do Senátu zvolena, byli jsme ještě s Vlastimilem Balínem tři, po volbách jsme však »osiřeli«. Pokud jde o spolupráci s kolegou Homolkou, mohu říct, že je bez problémů, radíme se o návrzích a ve velké většině hlasujeme společně. Máme podklady o hlasování našich kolegů poslanců a naše hlasování je téměř vždy ve shodě s hlasováním poslaneckého klubu. Někdy používáme i »přítele na telefonu« a domlouváme se nejčastěji s předsedou poslaneckého klubu Pavlem Kováčikem na stanovisku. Nyní jsme v Senátu čtyři nezařazení senátoři. Kromě nás dvou i dva zástupci strany Severočeši.cz – Alena Dernerová a Jaroslav Doubrava.

Nepodařilo se vám dosáhnout změnu jednacího řádu Senátu tak, abyste mohli ustavit svůj vlastní klub. Někteří senátoři se proti tomuto návrhu stavěli dost tvrdě…

Tím, že nemáme klub, jsme značně diskriminováni. Nemůžeme si vzít přestávku na jednání klubu, nemáme právo na přednostní vystoupení předsedy klubu. Pravdou je, že už několikrát jsme předkládali návrh na změnu jednacího řádu a poukazovali na skutečnost, že ve sněmovně stačí ze 200 poslanců na vytvoření klubu tři poslanci a v 81členném Senátu musí být pro klub pět senátorů. Naposledy nám pro schválení změny scházelo šest hlasů. Když si vzpomenu na projednávání našeho návrhu na změnu jednacího řádu v minulém volebním období, nejhorší snad bylo vystoupení tehdejšího senátora Tomáše Julínka (ODS). Bylo plné nenávisti vůči KSČM a jasně dokazovalo, že podle něj nemají komunisté právo na demokracii a rovné příležitosti jako zástupci jiných stran.

Vaším volebním heslem bylo »Chci být blíž Znojemsku«. Jak se vám to daří naplňovat?

Krátce po mém zvolení jsem pozvala členy výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na pracovní zasedání do mého regionu, města Znojma a okolí. Celý den jsme strávili řešením problematiky Národního parku Podyjí, jednali jsme s představiteli samosprávy města Znojma na radnici a se starosty okolních obcí. Jedním z výstupů jednání byl vznik patronátu výboru nad celostátní malířskou soutěží dětí od mateřských škol až po základní školy nazvané »Příroda kolem nás«, kterou již jedenáctým rokem pořádá Správa NP Podyjí společně s Domovem dětí a mládeže v Šumné. Právě minulou sobotu jsem byla výborem delegována na vernisáž této výstavy a při té příležitosti jsem se zúčastnila výsadby ovocných stromů v NP Podyjí nazvaných »Čížovské stromořadí«.

Pokud jde o pomoc, kterou můžete regionu nabídnout z funkce senátorky, máte vůbec nějakou možnost?

To je trochu složitější. Výkon funkce senátora je odlišný od poslanecké. Senát neprojednává všechny zákony, které schválí sněmovna, např. státní rozpočet. Jako senátorka tak nemohu pomoci při schvalování státního rozpočtu obcím, na což byli starostové dříve zvyklí. Přesto jsem neustále ve styku s veřejností, již 10 let pravidelně píšu o různé problematice, jak obecní, tak celostátní, ve svém pondělním »okénku« v regionálním týdeníku. Lidé jsou zvyklí za mnou chodit nejen do kanceláře, ale i přímo domů. Stále mám pouze jedno číslo mobilního telefonu a to je tak známé, že si mne, kdo chce, prostě najde.

S jakými problémy se na vás občané nejčastěji obracejí?

Ve svém volebním obvodě neustále řeším problémy jednotlivců, ale i organizací, podniků a družstev. Lidé vědí, že když nepomůžu, protože ne vše je v mých silách, tak alespoň poradím, nebo poskytnu kontakt. Trvale spolupracuji se Speciální školou ve Znojmě a s dětmi z praktické školy, která je k ní přičleněna. Sponzoruji školy, sportovce, soutěže. Velmi dobrá je spolupráce s komunisty v krajském zastupitelstvu, především se Stanislavem Navrkalem a Pavlem Březou. Již několikrát mi pomohli získat pro znojemské sportovce nemalé finanční částky z krajského rozpočtu. Spolupracuji také s organizací »Vojáci proti válce« a podařilo se mi docílit toho, že vloni poprvé mohl její zástupce Jiří Bureš promluvit při kladení věnců u hrobu padlých vojáků Rudé armády ve Znojmě a připomenout, kdo nás vlastně osvobodil.

Vzhledem k množství aktivit, které jste vyjmenovala, máte čas na práci v kanceláři a na setkávání se s občany?

Aktivit je mnoho, kdo o nich ale nic neví, může mi vyčítat, že nesedím zrovna v kanceláři. A právě proto, aby občané u mé senátorské kanceláře nenacházeli zavřené dveře, mám tři pomocníky, se kterými se střídáme tak, aby vždy v určené hodiny někdo v kanceláři byl. Největší radost mám z kolektivu mladých lidí, který se okolo mne vytvořil. Jsou to lidé nejrůznějších profesí a spojuje je práce v komisích a výborech městského zastupitelstva. Pravidelně se scházíme, vyměňujeme si poznatky z práce nového vedení radnice a pořádáme společné akce pro občany. Musím říct, že jejich elán do práce pro veřejnost se hned tak v současné době nevidí.

Zdroj zde