KSČM

V poslední době se množí případy zvláštního předkládání zákonů do Poslanecké sněmovny i Senátu PČR. Návrhy zákonů, které jsou v podstatě vládní, předkládá skupina navrhovatelů z řad poslanců jako poslaneckou iniciativu. A dokonce se snaží tyto novely protlačit ve zkrácených lhůtách, bez odborných partnerů, bez standardní legislativní procedury.

Zajímavé na tom je i fakt, že se jedná o rychle „upečené“ novely k zákonům, které se připravují vládou jako celky měnící „z gruntu“ ty stávající.

Nedávno to byla novela občanského zákoníku v oblasti nájemního bydlení. Již při projednávání novely jsem upozornila v Senátu ve svém vystoupení, že se přece chystá zcela nový občanský zákoník, proč tady zavádět novinky, které nakonec mohou dopadnout zcela jinak.

Na plenární schůzi Senátu minulý týden se historie opakovala. Novela se týkala „Ochrany ovzduší“. Návrh, jehož spolu předkladatelem byl i poslanec Pavel Drobil, tehdy ještě ministr životního prostředí. Nepodal ale návrh jako vládní, jak by logicky patřilo. Vyhnul se tak legislativní proceduře, obešel sociální a odborné partnery, kteří by se za normálních podmínek měli k návrhu vyjádřit.

Vláda má svá legislativní pravidla, ale sama je nedodržuje. Ještě bych vám, milí čtenáři chtěla sdělit jednu „perličku“ týkající se této novely. Můj Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se tímto návrhem zabýval na svém zasedání před plénem senátu. Za navrhovatele se měla dostavit poslankyně Kočí. Nejenom že nepřišla, ani se neomluvila, ani za sebe neposlala někoho z ostatních předkladatelů. Proto Výbor nepřijal žádné usnesení.

Rovněž na projednávání novely se paní Kočí do Senátu nedostavila, tentokrát ale přišel „náhradník“.

Senát většinou hlasů tuto zmatečnou a problematickou novelu zamítl. Zvláště s ohledem na skutečnost, že se připravuje zcela nový zákon o ochraně ovzduší a ve sněmovně další novela zákona nyní platného, týkající se biopaliv.

Vážení čtenáři, včera byl jeden z nejkrásnějších svátků v roce -  1.máj. Byla jsem delegovaná na oslavy svátku práce do Vyškova a Zastávky u Brna. Jsem často mezi lidmi a stále naléhavěji cítím potřebu lidí mít trvalou práci. Nikdy jsem si nemyslela, že se ocitneme v takové těžké situaci, jakou prožíváme nyní nejen v Evropě, ale po celém světě.

Neustále slyšíme, že úpravy zákonů, které postihují většinu zaměstnanců, kryje vládní koalice „vznešenými“ slovy o boji se simulanty a „flákači“. Nevím, zda si tito politici uvědomují, že jejich návrhy nemají jen ekonomické dopady. Posilují zejména u mladých lidí představu, že práce je ponižující činnost, které se chce každý vyhnout. Spěchat ve všední den a při některých povoláních i o víkendu do zaměstnání a sotva si vydělat na zajištění základních životních potřeb vypadá jako pěkná hloupost. Vláda takové počínání přece trestá. Tu návrhem na nevyplácení nemocenské první tři dny nemoci, jindy zkrácením sociálních dávek, pokud člověk o práci přijde nebo záměrem prodlužovat odchod do důchodu snad do nekonečna. Vypadá to skoro kacířsky, když se někdo odváží poznamenat, že právě práce vytváří hodnoty užitečné pro celou společnost. A proto si miliony zaměstnanců nezaslouží, aby jejich práce byla znevažovaná.

Vážení občané, za týden si připomeneme pietním aktem u hrobu neznámých vojínů Rudé armády na Znojemském hřbitově konec druhé světové války. Sami posuďte, zda otázky míru jsou aktuální v naší době. Mám pocit, že se lidstvo nepoučilo.

Přeji vám všem krásné májové dny plné sluníčka.