KSČM

(26.7.2011) Rozhovor zveřejnily Halo noviny dne 26.7.2011

Zažíváme naprostou degradaci vládnutí

Zhruba každý devátý občan této země žije z příjmu 9329 Kč na měsíc a přibližně 64 procent domácností vychází se svými měsíčními příjmy jen s obtížemi.

Nemůžu souhlasit s tím, abychom těmto lidem ještě zvyšovali soudní a zdravotnické poplatky, DPH, což povede k dalšímu zdražování, apod. My jim tedy znemožňujeme žít v právním státě, mít zdravotnickou péči a kvalitní život vůbec.

Poslední schůze horní parlamentní komory byla po dlouhé době třídenní. Nejvíce času jste věnovali novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, který jste nakonec vrátili zpět do Poslanecké sněmovny. Co vám na tomto návrhu vadilo především?

Tento návrh byl velmi dlouho diskutován nejen na půdě Senátu, ale i Poslanecké sněmovny. Těmi nejkontroverznějšími body, jako je otázka zavedení standardů a nadstandardů, zavedení řízené péče či zvyšování poplatků, se zabývala celá řada kolegů, kteří se problematice zdravotnictví věnují podrobně. Já jsem se proto zaměřila na dva fakty. V první řadě to bylo stanovisko expertů Národní ekonomické rady vlády (NERV), podle nichž by chroničtí pacienti neměli platit poplatky ve zdravotnictví. Hrozí totiž, že když chronici musejí platit, odkládají návštěvu lékaře až do doby, kdy se jejich stav zhorší a péče pak stojí zdravotní pojišťovny víc. S tímto názorem souhlasil také ministr Leoš Heger. Experti také doporučují, aby všichni pacienti platili poplatky v nemocnici jen měsíc. Další pobyt by už byl bez poplatků.

Nevím tedy, co to s námi vláda hraje za hru. Předkládá nám návrhy na další poplatky ve zdravotnictví pro všechny, aby mohl současně ministr říci, že nemá cenu jimi zatěžovat chronicky nemocné. Máme schválit zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici bez časového omezení a vládou oceňovaní experti NERVu nám sdělují, že by je pacienti déle než měsíc platit neměli. To není Kocourkov, to je tragédie této země, to je projev naprosté degradace vládnutí. Pokud v tom ovšem není úmysl úplné devastace našeho zdravotnictví a jeho následné snadné a levné privatizace.

Ve svém vystoupení jste poukazovala i na výsledky výzkumu chudoby v naší zemi, které zveřejnil Český statistický úřad. O co tam jde?

V tomto výzkumu se konstatuje, že počet lidí ohrožených chudobou se loni zvýšil o 50 000 na celkových 936 000. Tedy zhruba každý devátý občan této země žije z příjmu 9329 Kč na měsíc a přibližně 64 procent domácností vychází se svými měsíčními příjmy jen s obtížemi. Nemůžu souhlasit s tím, abychom těmto lidem ještě zvyšovali soudní poplatky, zdravotnické poplatky, DPH, což povede k dalšímu zdražování, apod. My jim tedy znemožňujeme žít v právním státě, mít zdravotnickou péči a kvalitní život vůbec. Uvedla jsem, že i když jsou někteří členové vlády a někteří zákonodárci z řad vládní koalice na to zřejmě hrdí, já osobně se za to stydím. Proto jsem také podporovala návrh na zamítnutí této normy.

Horní komora poměrně hladce schválila zákon o tzv. protikomunistickém odboji. Překvapil vás v této souvislosti postoj senátorů ČSSD, když proti schválení normy hlasoval z celého klubu ČSSD pouze Jiří Dienstbier?

Kolegovi Dienstbierovi jsem za jeho postup poděkovala, vážím si ho. Dost sociálních demokratů se zdrželo, někteří byli i pro. Zajímavé bylo, že mezi nimi byli naši bývalí členové. Kolega senátor Homolka vystoupil a upozornil na možná úskalí plynoucí z přijetí tohoto zákona. Bude dost těžké rozhodovat o tom, kdo skutečně s režimem bojoval a kdo porušoval zákony z lenosti a nedbalosti. Již dřív jsem upozorňovala, že paradoxně ti, kteří absentovali v práci, se mohou nyní dožadovat ocenění, že vlastně rozkládali republiku. Kromě toho jsme konstatovali, že v naší republice před rokem 1989 nebyl komunismus. Náš stát se nazýval Československá socialistická republika. Takže i název zákona neodpovídá skutečnosti. Do médií jsem ještě vyslovila obavy, aby naši následníci jednou neuplatňovali podobný zákon na náš politický systém.

Na schůzi jste kritizovala novelu zákona o rodině, která mj. upravuje podmínky nařizování střídavé péče. Co vám v návrhu nejvíce vadilo?

Nesouhlasím s navrhovanou úpravou, podle které má platit, že pokud budou splněny podmínky, že jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, oba mají o výchovu zájem a bude to v zájmu dítěte, soud bude muset svěřit dítě do střídavé výchovy rodičů. Dosud platí, že soud, pokud dospěje k závěru, že je v zájmu dítěte nařídit střídavou výchovu, pak tak učiní, a tak by to podle mého názoru mělo i zůstat. Dopady této změny jsem konzultovala s několika právníky a ani jejich názor není jednoznačný. Jedni se domnívají, že se vlastně nic nezmění, protože stále platí tytéž podmínky pro svěření dítěte do střídavé výchovy. Jiní se ovšem obávají, že tato změna bude zneužívána tím z rodičů, jehož návrhu soud v zájmu dítěte nevyhoví. Dá se tedy říct, že přijetím této novely se buď nic nezmění, nebo se soudní spory zkomplikují a prodlouží. A to většinou v neprospěch dětí, které budou o to déle ovlivňované atmosférou rodičovských sporů. To je hlavní důvod, proč jsem proti tomuto návrhu změny zákona. Nic pozitivního ve prospěch dětí totiž nepřináší.

Původně jste chtěla podat návrh na její zamítnutí, nakonec jste od toho ustoupila. Proč?

Bylo to kvůli pozměňovacímu návrhu senátního ústavněprávního výboru. Ten navrhl z novely část týkající se střídavé péče úplně vypustit a normu vrátit do Poslanecké sněmovny pouze s částí upravující problematiku popření otcovství. Ta reaguje především na nález Ústavního soudu a je potřeba ji schválit. Proto jsem také upustila od záměru vyvolat hlasování o zamítnutí normy a podpořila jsem návrh ústavněprávního výboru.

Z jakého důvodu jste nepodpořila novelu loterijního zákona, která si klade za cíl regulaci hazardu?

Všichni si uvědomujeme, že problematika loterií a jiných podobných her je velmi složitá, vnitřně komplikovaná a společensky významná, a to v dobrém i ve zlém. Střetávají se v ní zájmy provozovatelů různých her, zájmy státu, společenských organizací i obcí, zájmy občanů i zájmy těch, kteří se zabývají léčbou závislosti na těchto hrách. Sladit tyto různorodé a často proti sobě působící zájmy je téměř nemožné, a to tím spíše, mají-li být sladěny v zákoně. Předložený návrh však byl podle mého názoru nejen komplikovaný, ale i zmatečný, s celou řadou věcných i formulačních chyb, na mnoha místech byl značně nesrozumitelný, nabízel možnost různých výkladů.

Na návrhu mi nejvíce vadilo především zrušení zákazu provozování výherních přístrojů v sousedství škol, školských zařízení, zařízení sociální a zdravotní péče, státních orgánů a církví. Návrh také ruší zmocnění pro obce stanovit vyhláškou omezující okruh vzdálenosti do 100 metrů od těchto budov. Těch důvodů, pro které jsem nemohla tuto normu podpořit, byla skutečně celá řada. Kromě toho moje zkušenost z města Znojma, kde se dodnes vyšetřuje korupční aféra minulého vedení radnice, mne utvrzuje v přesvědčení, že jestliže by mohly pouze obce rozhodovat o umístění a provozování hracích zařízení jakéhokoli typu, bude posíleno další korupční prostředí.

 

Zdroj zde