KSČM

Po tradičním Znojemském historickém vinobraní prožívalo město na začátku měsíce září další tradiční (letos již třináctou) akci, kterou je festival Znojemský hrozen. Když jsem tento gastronomický festival před léty společně s Michaelem Melíškem a Láďou Jíšou  zakládala, ani mne nenapadlo, že sám festival přežije svoje zakladatele. Dnes již nejsou oba dva bohužel mezi námi, organizace festivalu se ujali jejich bývalí spolupracovníci a nyní  nástupci v čele s  JUDr. Jirkou Mejstříkem.

Jejich postavení určitě nebylo lehké, protože navazovat na perfektně propracovanou a zaběhlou akci chce jistou dávku odvahy, ale i umění.

Opět jsme se mohli setkat se známými osobnostmi festivalu (a nejen festivalu), jako je doc. PhDr. Jitka Vysekalová, Ing. Jiří Mikeš, Ivan Vodochodský, Mikeš Boháček a spoustou dalších, ale "brblání" Ládi Jíši a naopak neskonalý humor Michaela Melíška na festivalu chyběl.  Alespoň mně. Proto na oba dva vzpomínám a děkuji jim za přínos ke kulturnímu životu města Znojma, za Mezinárodní televizní a rozhlasový festival o gastronomii Znojemský hrozen, který se stal tradiční součástí znojemského září.

Velmi zajímavý byl program "Fóra české potraviny Znojmo 2011", kde jsme se dozvěděli o skutečném stavu v soběstačnosti  určitých zemědělských produktů a naopak o produktech, které musíme dovážet, přestože jsme byli v jejich chovu či produkci soběstačni.

Je vidět, že naše zemědělství nemá v EU potřebnou podporu a na rozdíl od zemědělců v jiných členských státech jsme jakýmisi "otlounkánky".  Je to chyba našich zástupců v EU, kteří nedovedli vybojovat pro naše zemědělce výhodné postavení. Máme pozemky, které leží ladem, nebo se na nich v nadměrné míře pěstuje řepka, slunečnice, kukuřice. Nebo jsou na nich postaveny fotovoltaické elektrárny.

 Naše spotřeba vepřového masa neodpovídá množství chovu, stejně tak drůbeže, vajec a dalších produktů. Pak dovážíme tyto potraviny z jiných zemí Evropy a světa, ale často ve špatné kvalitě, byť levné. Nechci mluvit o množství a ceně cukru, kde jsme byli nesporně jako stát poškozeni.

Setkala jsem se například v zemích Lotyšsku a Litevsku s tím, že jejich domácí výpěstky, které odpovídají našim "bio" potravinám , jsou dotovány  státem a jsou levnější proto, aby jim lidé dávali přednost před dovozem. U nás jsou tyto produkty naopak dražší a to o dost před dovozovým zbožím.

Zdaleka ne všichni naši občané si mohou pouze z čistého patriotismu  nebo zájmu o zdravé výrobky dovolit kupovat dražší zboží.

A když se urodí některého produktu nadmíra, jako se to stalo letos s chmelem, tak si s tím nevíme rady. Když je na Moravě přebytek meruněk, dají se "do sudu", ale co s chmelem, když ho nikdo nechce. Dřív se zaorávala nadprodukce rajčat a okurek  a říkalo se tomu ze stran našich zemědělců "turecké hospodářství" , jakpak budeme říkat tomu současnému?