KSČM

(10.10.2011) Stalo se dne 7.10. 2011 na 12. schůzi Senátu

Senátorka Marta Bayerová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, včera jsem avizovala, že hodlám k balíčku o zdravotnických zákonech vystoupit pouze jednou. Stejně tak to hodlám učinit i zde u balíčků zákonů, které zde předkládá pan ministr Drábek. Činím tak proto, že diskutovat ke každému z nich zvlášť považuji za zbytečné. Tím současně avizuji, že podpořím i u ostatních jejich zamítnutí.

Rozhodla jsem se tak ze dvou důvodů. Tím prvním je právní úroveň těchto návrhů zákona. Když jsem si pročítala informace legislativního odboru Senátu k těmto tiskům, tak jsem měla pocit, že si čtu hodnocení velmi nepovedené seminární práce. Zmiňují se v nich rozpory s ústavou a Listinou základních práv a svobod, rozpory s rozhodnutím Ústavního soudu, terminologická zmatečnost, celková nesrozumitelnost, v jednom zákonu navzájem se vylučující formulace, křížící se a navzájem odporující formulace v jednotlivých projednávaných zákonech.

Nyní ale k tomu hlavnímu, proč se nehodlám vyjadřovat k jednotlivým návrhům těchto zákonů a podpořím jejich zamítnutí. Je to jejich celková filosofie, v níž je údajná snaha ušetřit státní finance povýšena nad zájem o uchování sociálního smíru, nad zájem zajistit občanům v této zemi kvalitní život. Uznávám, je obojí důležité, ale nelze řešit jedno na úkor druhého. V různých dokumentech se uvádí, ale i ze zkušeností lidí z pracovních úřadů je zřejmé, že v rámci pracovně schopných jsou zhruba 2 – 3 % lidí, kteří pracovat z nejrůznějších důvodů prostě nechtějí.

My se ale ke všem nezaměstnaným hodláme chovat tak, jako kdyby se práci vyhýbali. My ty nezaměstnané, kteří pracovat chtějí, hodláme trestat za to, že práci objektivně neseženou. A tak budou žít z existenčního či životního minima, zametat zadarmo chodníky, hlásit se na poštách, stát fronty na pracáku, vyplňovat nejrůznější dotazníky a zbavovat se i majetku, který pro ně má jinou než finanční hodnotu.