Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi úvodem pár údajů z mého volebního obvodu, ze Znojemska. U nás doma máme evidováno zhruba 1000 občanů pobírajících dávky v hmotné nouzi. Z toho je zhruba 700, kteří pobírají příspěvek na živobytí. Měsíčně jsou na tento příspěvek zhruba 2 miliony Kč, přičemž je určování výše této dávky přísně individuální, značně komplikované a důsledně kontrolované. Z těch zhruba 1000 osob ve Znojmě v hmotné nouzi je asi polovina těch, kteří se nejsou schopni na trhu práce uplatnit. Jsou to osoby závislé na alkoholu, popř. jiných návykových látkách, osoby se zdravotními problémy, většina invalidních osob v prvním a druhém stupni, či osoby bez vzdělání, často absolventi zvláštní školy. Mezi příjemci příspěvku na živobytí jsou i osoby, u kterých se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, jsou jako u rodičů, pobírající rodičovský příspěvek, osoby invalidní ve třetím stupni, příjemci starobního důchodu nebo osoby, kterým nevznikl nárok na výplatu invalidního nebo starobního důchodu, osoby pečující o někoho nemocného z rodiny apod.
Z těch zhruba 500 zbývajících příjemců většina pracovat chce. Jsou na trhu práce uplatnitelní, ale práci prostě neseženou. V mém regionu je totiž nezaměstnanost podle ročního období, protože jsme zemědělský kraj, 11 až 14 procent. Přičemž máme obce, kde dosahuje nezaměstnanost i 50 procent.
Na co chci těmito údaji upozornit? Z celkových sociálních výdajů vyplácených v našem regionu jsou výdaje na příspěvek na živobytí zcela marginální. Jsem přesvědčena, že tak tomu je i celorepublikově. Přivítali bychom, kdyby bylo možné strhávat z některých dávek, např. na uhrazení vydaných přeplatků, pokut či poplatků. I to jsou ale obecně vzato částky ne tak významné.
Co v našem regionu, ale celorepublikově potřebujeme nejvíc, to je prostě práce! Podporu růstu investic do regionu, podporu podnikání apod.
Z celkového hlediska má podle mého názoru tento návrh zákona jen tři skupiny vítězů. Jsou to advokáti, exekutoři a majitelé společností poskytujících osobní půjčky na hraně či za hranou lichvy. Nedávno zahájila provoz webová stránka, na níž si lze vypočítat, kolik může zaplatit občan za vymáhání své pohledávky. Zjistíte tam, že pokud dlužíte 10 Kč, můžete zaplatit 18 150 Kč, z čehož zhruba 17 300 si rozeberou právě advokáti a exekutoři.
Co se týká poskytovatelů osobních půjček, tak ti mají často nevymožitelnost svých pohledávek zakalkulovánu ve svých úrocích či poplatcích. Riziko nevymožitelnosti pohledávek je součástí jejich podnikání. Ani jim není důvod není tímto návrhem zákona pomáhat.
Těmi poraženými v projednávaném zákonu mají být ti nejchudší, přičemž jen někteří z nich jsou v této roli z vlastní viny. V jejich prospěch však návrhy zákonů v této době neprocházejí.
Závěrem chci ocenit snahu navrhovatelů pozměňovacího návrhu, kteří se snažili zmírnit zjevnou asociálnost tohoto návrhu zákona. Přesto nevidím v této novele řešení celého problému komplexně. Děkuji za pozornost
Dle stenozáznamu