KSČM

(9.2.2012) Dne 8.2.2012 na 17. schůzi Senátu

Ve stanovisku Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury se k pojednávanému návrhu ústavního zákona mimo jiné uvádí, cituji: „Klíčovým argumentem zastánců přímé volby v minulosti i nyní bylo přání voličů. Jde však o to, proč chtějí občané prezidenta republiky volit přímo. Je docela dobře možné, že s tím spojují jeho vůdčí roli v ústavním systému, tedy představu, že jimi zvolený prezident bude v ČR vládnout. Takovýto koncepční posun k poloprezidentské formě vlády však nikdy nebyl navrhován. Naopak, mnozí zastánci přímé volby jsou současně kritiky aktivních vstupů obou dosavadních prezidentů republiky do politických procesů, případně extenzivní interpretace prezidentských kompetencí: přímá volba má však potenciál počet a razanci takových zásahů zvýšit a nadto je legitimizovat odkazem na silný mandát od občanů.“ Konec citace.

 

Stanovisko, ale i většina diskuzí v médiích a mezi politiky, se skutečně zabývá převážně otázkou, jak se přímá volba prezidenta projeví uvnitř politické moci. Jaké důsledky může mít pro vztahy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Jak to může ovlivnit vztahy mezi prezidentem a vládou, jaké důsledky to může mít pro postavení Senátu a podobně.

 

Já se ale nedomnívám, že stoupenci přímé volby prezidenta z řad občanů chtějí u nás poloprezidentskou formu vlády, že by chtěli něco měnit ve stávajícím systému parlamentní demokracie. Podle mých zkušeností je jejich volání po přímé volbě prezidenta především vyjádřením nedůvěry nám poslancům a senátorům a politikům obecně. Oni jen zřejmě berou vážně, že lid je zdrojem veškeré státní moci, jak se píše v naší Ústavě. A chtějí to vyjádřit i svojí přímou účastí na volbě prezidenta.

 

Nad otázkou přímé volby prezidenta jsem uvažovala velmi dlouho a pokud možno ze všech stran. Udělala jsem si i několik průzkumů mezi voliči u nás ve Znojmě, ale i mezi členy občanské iniciativy Alternativa zdola, jejíž jsem členkou. Konzultovala jsem to s mnohými právníky a dalšími odborníky. Téměř všichni si uvědomují, že přímá volba prezidenta má svá rizika a může mít i negativní důsledky. Některé jsou uvedeny ve výše citovaném stanovisku. Většinový byl ale názor, že nad riziky přímé volby prezidenta převažují její přednosti. A já se s tím ztotožňuji.

 

Jde především o to, že tato země potřebuje pro svoji stabilitu angažovanou občanskou společnost, potřebuje občany, kteří budou vstupovat do politiky i prostřednictvím prvků přímé demokracie. Rozumím sice obavám, že pod tlakem médií mohou někteří voliči podlehnout populismu a nerealistickým slibům kandidátů na prezidenta. Toho jsme ale svědky i u voleb parlamentních či komunálních.

 

Čemu ale příliš nerozumím, je přesvědčení mnohých, že budoucí prezident volený přímo bude natolik nekvalitní, že podlehne kouzlu moci a bude usilovat o vznik poloprezidentské, či přímo prezidentské republiky. Podle čeho nebo koho to ostatní soudíme, to opravdu někdo věří tomu, že po více než dvaceti letech budování demokracie již nejsou lidé, kteří budou chtít dělat politiku v dobré víře? Vážně již všichni věří tomu, že všichni v politice jsou lotři? Uvědomujete si, co to tady přiznáváte?

 

V přímé prezidentské volbě budou voliči vědět, že volí slabého prezidenta, že by měli volit prezidenta nadstranického, který nebude zneužívat svoji funkci a hledat nejasnosti v zákonech, aby mohl posílit svoji moc. Zřejmě budou chtít volit prezidenta, který spíše sjednocuje než rozděluje a za nějž by se nemuseli stydět.

 

I kdybych se mýlila a přímá prezidentská volba by dopadla jinak, větší fraška a ostuda než poslední volby prezidenta poslanci a senátory to bude jen stěží. Jsem pro přímou volbu prezidenta

 

Děkuji za pozornost