KSČM

 Vážení čtenáři, je naprostou shodou okolností, že ve svém okénku navážu na článek, který vyšel

v minulém čísle Znojemského týdne.

Téma je „Kormorán velký a jeho vliv na ichtyofaunu v rybářských revírech“. Mezinárodní konferenci na toto téma pořádal Evropský rybářský fond (investování do udržitelného rybolovu) společně s Českým rybářským svazem a já jsem na ni byla pozvaná jako zástupce senátního Výboru

pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Konference se konala 23. - 24. 2. 2012 v Plzni.

První pracovní den se skládal z výstupů českých, slovenských a německých účastníků, odborníků

na rybolov a myslivost.

Celá akce se konala pod záštitou RNDr. Pavla Poce, poslance EP.

Kormorán je dravý pták, živící se výhradně rybami. Odborníci mu říkají „oportunista“, napadne totiž jakoukoli rybu, která mu přijde do cesty. Je to invazivní nepůvodní druh, stejně jako bolševník, sinice a další živočišné druhy.

Podobný problém jako s kormoránem je s vydrou, bobrem, černou zvěří. Jenomže některé druhy jsou chráněni zákonem a některé ne. Pak se ale setkáváme s paradoxem, že jeden chráněný druh požírá jiný chráněný druh.

Kormorán se potápí až do hloubky třiceti metrů, akční radius je přes třicet  kilometrů. Loví organizovaně , je zdatný a učenlivý lovec lokalitu navštěvuje tak často, dokud není doslova „vyžrána“. S klesající teplotou zvyšuje příjem potravy. Nemá přirozeného predátora kromě člověka, jeho stavy posledních letech přesáhly biologicky únosnou hranici našich vod. Od padesátých let minulého století vrostly stavy kormoránů v Evropě z původních 4000 párů dnešních kolem 400 000 párů.

Kormorán denně sežere kolem 0, 5 – 0, 8 kg ryb, loví ryba od plůdku až do cca 60 cm a váhy 1 kg.

Problém je v tom, že některé ryby pouze ostrým zobákem napadne a zraní,půl sežere a zbytek vyvrhne. Takže kromě konzumace zlikviduje velký počet ryb, které poraní nebo zabije, ale nezkonzumuje.

Ryby jsou po „nájezdu“ kormoránů na vodní plochu vystresované, nepřijímají potravu, ukrývají se při březích vodního toku či nádrže. Tam si na ně bohužel zase čekají volavky.

Důsledkem jsou likvidace celých ročníků ryb, destabilizace rybího společenství na toku, likvidace chráněných  a ohrožených druhů ryb.

Dříve se kormorán na našich vodách skoro nevyskytoval, protože se stal chráněným druhem a má neskutečně rychlou reprodukci, stal se v našich vodách predátorem.

Problém je v poskytování náhrad škod. Poprvé jsem se setkala s pojmem „věc ničí“. Představte si, vážení čtenáři, že to je ryba v rybářských revírech . Jestliže je rybník v režimu rybníkářském, je možné obdržet náhradu za škodu způsobenou kormoránem, ale jestliže je rybník veden jako rybářský revír,žádná náhrada není. Na rybářských revírech je náhrada odepírána, přestože právě tam každoročně dochází k řádově vyšším ztrátám. Zejména geneticky druhová ztráta je  nevyčíslitelná.

Kormorán není problém jen naší republiky, ale celé Evropy. Proto jsme se domlouvali na možném společném řešení. V Německu je možnost ho střílet jak broky, tak kulemi, u nás jen broky na zvláštní povolení. Prostor okénka mi neumožňuje uveřejnit podrobná data a statistiku. Ale jedno je jisté, chceme – li zachovat naše původní ryby a ryby vůbec, musíme přestat kormorána chránit.

To stejné nás bude čekat i s populací bobra a jiných invazivních druhů, které chráníme.

Děkuji organizátorům této konference, která mnohým otevřela oči.