KSČM

Vážení čtenáři, dalším problematickým zákonem, o kterém vás chci informovat, je zákon o ochraně dětí. Senát ho na svém minulém zasedání zamítl.

U tohoto zákona jsem měla značné dilema, jak jsem uvedla ve svém vystoupení. Základní ideu, že by děti měly být vychovávány v domácím prostředí, rozhodně podporuji.  Podporuji všechna opatření, která takovou výchovu umožňují. Znám ze svého okolí mnoho pěstounských rodin a dokonce i neúplných, které umí dětem zajistit kvalitní a láskyplné prostředí, dát jim novou rodinu, nové rodiče a sourozence. Zdaleka si nejsem jista, že to dokážeme zavedením jakési nové pěstounské profese, která bude placena sumou minimálně dvakrát  vyšší než je minimální mzda. Jako negativum zákona vidím snahu o současné umrtvování činnosti  zařízení, která se na péči o děti již dlouhou dobu specializují, pracují v nich odborníci, kteří vystudovali speciální pedagogiku a mají dlouholeté zkušenosti s prací a výchovou dětí.

Mám totiž velké obavy, že v současné době by si "profesionální pěstouni" brali děti především z finančních důvodů, děti by citově strádaly, mohlo by dojít i k časté migraci dětí mezi různými profesionálními pěstounskými rodinami. Především na tato fakta upozorňuje Fond ohrožených dětí a další odborníci.Mám zjištěno, že dosud až tak velký zájem o pěstounskou péči není. Samozřejmě existují rodiny, které touží po dítěti nebo dětech, protože je sami nemohou mít. Vím, že proces adopce je velmi zdlouhavý a náročný především psychicky. Žadatelé podstupují psychologické testy o způsobilosti vychovávat děti(je to trochu směšné, protože vlastní rodiče nic takového nedělají). Museli by totéž podstoupit profesionální pěstouni?  Kromě toho stačí, když dítě obdrží od vlastního rodiče jeden pohled či dopis za rok,  tím je dokázán jeho zájem o dítě a to nemůže být adoptováno.

Kromě toho mne zajímá, co se stane s dětmi, které nebudou profesionální pěstouni chtít, jak se bude postupovat v případě sourozenců a v neposlední řadě mne zajímá, co se stane se zařízeními, která již "nebude stát potřebovat" a s pracovníky, kteří v nich léta pracovali. Rozšíříme řady nezaměstnaných?

Ve Znojmě již léta funguje na výbornou  Dětské centrum(tzv."Kojeňák") a Dětský domov. Dětské centrum však neslouží jen jako výchovná instituce, jsou v něm poskytovány další služby: rehabilitace, pomoc rodičům s postiženými dětmi, zdravotní ošetření, masáže, cvičení ap. Tým odborníků pod vedením MUDr. Milana Špačka odvádí denně práci,  kterou ten, kdo ji nikdy nepotřeboval, nemůže ani ocenit.Rovněž práce odborníků v Dětském domově pod vedením ředitele Nachtnebela je na vysoké úrovni. Spolupracují s Městským úřadem a jejich hlavním úkolem je nejen se o děti starat, ale pomoci jim dokončit vzdělání a najít cestu zařadit se do života.

Autoři zákona by se všemi těmito fakty měli být dopodrobna seznámeni. Mám však pocit, že jde o něco úplně jiného, než starost o děti. Proto jsem dala návrh na zamítnutí.