KSČM

Minulý týden jsem společně se svými kolegy ze senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pracovně navštívila část sousedního Německa. Byly to konkrétně spolkové republiky Bavorsko a Bádensko - Virtembersko. Téma návštěvy byla německá energetická koncepce bez atomových elektráren, nazvaná také "Obrat energetické politiky". 

Při rozhovorech s ministerským ředitelem Ministerstva pro životní prostředí zemské vlády ve Stuttgartu panem Helmfriedem  Meinelem a na setkání s poslanci Zemského parlamentu Bádensko - Virtembersko jsme byli informovaní o zásadních změnách v energetické koncepci celého Německa.

V srpnu 2011 schválila spolková vláda legislativní balíček k energetické změně, jehož součástí je i novela o mírovém využívání jaderné energie a o ochraně před jejími riziky, tzv. atomový zákon. Postupně do roku 2022 mají být uzavřeny zbylé jaderné elektrárny v Německu, je to určitý kompromis od původního návrhu, kterým se měla ukončit činnost elektráren najednou v jednom roce. 

Německo bude muset pro úspěšnou realizaci tohoto plánu vyřešit několik klíčových  a velmi komplikovaných záležitostí - rozšíření distribučních sítí pro přenos  "větrné energie" ze severu na jih, přijetí vyvlastňovacích zákonů pro nákup pozemků, zvýšení cen elektrické energie pro koncové odběratele, překlenutí energetických špiček v zimě vybudováním uhelných a plynových elektráren, propouštění a rekvalifikaci pracovníků v energetickém sektoru a  další záležitosti. Z tohoto výčtu je vidět, že odstoupení od "jádra" je stále na počátku a je otázkou, nakolik reálné toto rozhodnutí bylo.

V rámci EU náleží rozhodování o složení domácího energetického "mixu" do suverénních pravomocí členských zemí. Proto ČR respektuje rozhodnutí Německa vzdát se jaderné energie, ale na druhou stranu očekáváme, že Německo bude jako sousední stát respektovat naše rozhodnutí ve výrobě jaderné energie pokračovat a nadále tento energetický sektor rozvíjet.

ČR vyrábí v současnosti asi 8% elektrické energie z obnovitelných zdrojů - vodní elektrárny, fotovoltaika, větrné elektrárny a tepelná čerpadla využívající energii země - vzduch. Podle požadavku EU jsme se zavázali zvýšit tento podíl na 13%.

Srovnáme - li ČR a Německo podle zásadních postojů k výrobě energie, zjistíme, že máme opačné záměry. U nás se nebojíme jaderných elektráren, ale veřejnost se brání budování "větrníků", které nejsou pro naše životní prostředí vhodné, rovněž sluneční energii využívají v Německu mnohem více než u nás. Ale fotovoltaické panely jsou umísťovány především na střechy domů, kdežto u nás na zemědělské půdě. Rovněž přístup ke státní podpoře je zcela odlišný kvantitativně i kvalitativně. 

ČR i Německo jsou členské země EU, přesto mají rozdílné názory v oblasti energetiky. Oba názory a postupy by měly být respektovány, každá země má právo na svůj vlastní rozvoj. A na to se bohužel v Bruselu někdy zapomíná.