KSČM

Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, děkuji za slovo a panu senátorovi Víchovi děkuji za to, že nepožadoval přednostní vystoupení.

Stejně jako některé z vás i mne oslovili občané s připomínkou k § 37 v tomto návrhu změny zákona o odpadech.

To mě ovšem docela zaskočilo, protože tento návrh zákona jsme projednávali i v našem výboru, a nebyla jsem si vědoma, že by návrh takový paragraf obsahoval. Jde o ustanovení pro mnoho našich spoluobčanů značně významné. Pokud si totiž pořídili solární panely uvedené na trh před 1. lednem 2013, budu muset v ročních splátkách od 1. 1. 2014 do 1. 1. 2019 uhradit jejich následnou likvidaci. Životnost solárních panelů se však odhaduje na pětadvacet a více let. Nemůže být tedy nyní jasné, kolik může ona likvidace za 20 let stát a zda to nebude náhodou takové, že staré solární panely se v tu dobu stanou nikoliv odpadem, ale vykupovanou surovinou.

Zaujalo mě, proč si onen občan myslel, že § 37 zavádí projednávaný návrh zákona o odpadech? Požádala jsem proto své spolupracovníky, aby se tomu věnovali. Výsledek je téměř k nevíře, či naopak příznačný pro správu země, v níž žijeme. Asi jak pro toho. Tedy k věci – § 37p byl schválen v rámci zákona č. 165/2012 o podporovaných zdrojích energie, který je účinný od 1. 1. t.r., a ve Sbírce zákonů vyšel v květnu 2012. Tento paragraf však dnes v údajně platném znění zákona o odpadech na webu Ministerstva životního prostředí ČR nenajdete. Nenajdete ho dokonce ani na vyhledávači zákonů na portálu Veřejné správy, který by měl být státem garantovaným místem, kde lze na internetu nalézt aktuální znění zákonů.

Z důvodové zprávy vlády k zákonu o podporovaných zdrojích energie zde zjistíte, proč byl do zákona o odpadech § 37p vůbec vložen. On totiž ve vládním návrhu nebyl. Byl vložen až v rámci pozměňovacího návrhu sněmovního výboru pro životní prostředí. A mnozí z vás si jistě vzpomenou, že když jsme loni v lednu projednávali zákon o podporovaných zdrojích energie, byli jsme v presu jak časovém, tak věcném, protože šlo primárně o cenu energií. Nikdo z nás nevěnoval dostatečnou pozornost § 37p, vkládaném do zákona o odpadech. V nyní projednávaném návrhu změn zákona o odpadech se § 37p mění logicky lhůty pro podpis smlouvy mezi občany a subjektem, který má solární panely likvidovat.

Opět ale ve sněmovních podkladech nenajdete tuto změnu vyznačenou ve stávajícím znění zákona o odpadech. Proč to vlastně říkám? Občané této země nenajdou na webech státní správy platné znění zákonů. A to ani v případě, kdy jim ukládá nějakou konkrétní povinnost. Neznalost zákonů však občany neomlouvá. Právní stát takto ale fungovat přece nemůže. My v Senátu jsme jistě měli § 37p zákona o odpadech věnovat větší pozornost v systému, v jakém pracujeme a v jakém k nám přicházejí podklady z Poslanecké sněmovny, je to však téměř nemožné.

Žádám proto pana předsedu Senátu, aby vracel, nebo pokusil se vracet Poslanecké sněmovně návrhy zákonů, které nevyhovují požadavkům na návrhy zákonů, tak, jak jsou upraveny v § 86 Jednacího řádu PS. Měly by tedy mít řádnou důvodovou zprávu a v případě návrhu novel i vyznačení změn v platném zákoně.

Protože nechci zbytečně zdržovat, pro podrobnější zdůvodnění uvedeného požadavku odkazuji na mé vystoupení už zde v Senátu dne 27. 10. 2011 v tisku č. 198. Děkuji vám za pozornost