KSČM

Vážení čtenáři, minulou sobotu se konal zápis do prvních tříd našich základních škol. Ráno o půl sedmé jsme se potkaly s mojí bývalou studentkou ze znojemského gymnázia při "venčení" psů v parku na Žižkově náměstí. Dozvěděla jsem se, že musí již v sedm hodin stát ve frontě na zápis syna na ZŠ nám. Republiky, protože o tuto školu je velký zájem a pan ředitel může přijmout pouze dvě první třídy, což početně znamená 60 dětí.

Počet přijetých dětí se odvíjí od kapacity školy. Kritéria, která si škola stanoví jsou přísně posuzována. Přednostně jsou zapsány děti, které "spádově" na určitou školu patří. Jestliže je toto kritérium splněno, měl by, dle mého názoru, ředitel školy mít pravomoc rozhodnout, které další prvňáčky přijme nebo ne. Vše se ale odvíjí od rozhodnutí Města či Krajského úřadu. Přestože počet dětí pomalu narůstá, stále se školy o ně "perou". Problém se projevuje po páté a sedmé třídě, kdy se mohou děti ucházet o studium na víceletém gymnáziu. Tím přichází základní školy většinou o nadané děti a děti, jejichž rodiče jsou tak ctižádostiví, že za každou cenu chtějí dát své dítě studovat na prestižní školu.

Chtěla bych jako dlouholetá učitelka gymnázia připomenout, že absolventi tohoto stupně vzdělání mají jedinou možnost dalšího uplatnění a tím je vysokoškolské vzdělání.

Samotná maturitní zkouška na gymnáziu neznamená vůbec nic. Je škoda, že mizí zájem o učňovské nebo jiné odborné školy. V naší zemi chybí řemesla. Nedávno jsem četla, že za poslední dva roky nemáme vyučeného jediného řezníka. Chybí instalatéři, tesaři, topenáři a další odborníci na praktické práce. Opět se objevují inzeráty některých podniků, že budou sponzorovat studium učňů pro své potřeby, kterým po ukončení vzdělání poskytnou práci.

To vše již tady jednou bylo. Nyní ekonomika a trh dokázaly, že takový postup byl správný. A vše začíná již u prvňáčků. Žádná škola by neměla být v situaci, že bude odmítat zapsat děti do prvních tříd. Žádná škola by se neměla snažit děti "přetahovat". Jestliže máme demokracii, pak by si měli rodiče rozhodnout, kde budou jejich děti chodit do školy. A vůbec nejlepší by bylo, kdyby všechny školy byly na takové úrovni, že by to bylo jedno, kde se naše děti vzdělávají.

Samozřejmě přeji všem prvňáčkům, ať jsou spokojeni a ať se na svoji vyvolenou školu a paní či pana učitele těší.