Kontakty
Osobní vyznání
Jak jsem přišla k politice, je téma na delší povídání. Už jako dítě jsem inklinovala ke kolektivu, jsem ryze společenský člověk, potřebuji být v neustálém kontaktu s lidmi, nejen s nimi mluvit, ale i se jich fyzicky dotýkat, dívat se na ně, na jejich reakce. Od mala jsem byla činná v různých kroužcích, devět let jsem hrála loutkové divadlo, recitovala, při různých příležitostech vystupovala na veřejnosti a neustále někomu pomáhala, na gymnáziu jsem byla zakládajícím členem různých kroužků. Když za mnou přijde člověk a začne mi vykládat o svých problémech, hned přemýšlím, jak je řešit, i když mne o to ani nežádá. Hrozně ráda něco organizuji, zařizuji, sháním. Nemám problém oslovit naprosto cizího člověka a většinou se s každým dovedu domluvit, protože nemám pocit, že mám vždy pravdu. Hodnotím jiné názory a sebekritika mi je naprosto přijatelná. Myslím si, že dovedu dávat dohromady i lidi různého smýšlení a přesvědčení a mám z toho vždy radost.
Stýkám a přátelím se s lidmi napříč politického spektra, s duchovními církví a s věřícími.
Moje životní heslo je, že jsme na světě tak krátce a i tak máme dost jiných bolestí a strastí, tak proč si je ještě přidělávat vzájemným neporozuměním, nenávistí a zlobou.
Jsem znojemský patriot, ze Znojma bych se nikdy neodstěhovala, moje rodina zde má hluboké kořeny a v tomto duchu vychovávám i mé syny. Myslím, že mnoho problémů ve Znojmě pramení z toho, že město řídí lidé, kteří zde sice bydlí, ale nejsou opravdu Znojmáci. Na víkendy město opouštějí a žijí na svých chalupách mimo centrum dění. Neznají život města o svátcích, sobotních odpoledních a nedělích. Nemají cit a vztah k našim památkám, různým zákoutím, parkům a rovněž zvykům.
Tak bohužel došlo k likvidaci některých center kultury a společenského dění ve městě - Corso, Hotel Znojmo, kolonáda v parku, malé hospůdky.
Práci ve škole s mládeží jsem měla ráda, ke studentům jsem si časem získala tak přátelské vztahy, že se s některými stýkám dodnes, navštěvujeme se i s rodinami. Největší radost jsem měla , když za mnou přišli moji bývalí studenti a chtěli za naši stranu kandidovat v roce 2006 do zastupitelstva (mladí lidé ve věku od 30 do 40 let - zástupce ředitele ZŠ, zástupce primáře v nemocnici, náměstek ředitele dopravního podniku, podnikatelka). Nejsou členy KSČM, ale přesto se mi je podařilo dostat na volitelná místa a vidím v nich budoucnost našeho města.
Do komunální politiky je třeba zapojit mladé a všechny, kdo mají opravdový zájem o to, aby se v našem městě dobře žilo, aby z něho neodcházeli mladí, aby se zde rodilo více dětí. Nezáleží na politické příslušnosti, je potřeba posilovat patriotismus a lásku k městu, v němž žijeme. Chtěla bych, aby se co nejvíce lidí stalo více všímavých k sobě navzájem a k našemu okolí vůbec.
Prioritou je pro mne Znojmo, pak teprve parlament. Obě dvě funkce lze zvládnout dohromady, což jsem na sobě sama vyzkoušela. Základem je mít kolem sebe spolehlivé a pracovité kolegy. Pro město je výhodné mít v parlamentu svého člověka. Ze zákona to lze, přičemž bych pobírala pouze jeden plat.